Stonava pod soukromými pistolemi

Silnice se tu vlní nad propadlým podzemím jako houpačka a nebe zakrývají husté svazky elektrických drátů napájející těžké stroje v útrobách země. Za cedulí Stonava-Stonawa je ale vzorně čisto a většina budov se blyští pod novým nátěrem. Málokoho by napadlo, že se ocitl ve vesnici, kde se najednou tak moc krade, že si teď na ochranu občanů musela radnice pronajmout vlastní bezpečnostní službu. A kriminalita tu není jedinou záhadou.

Poklopy, kola, zvon

„Jsme poměrně malá obec s obrovským rozpočtem,“ říká starosta Ondřej Feber (Zemanovci). Dvoutisícihlavá víska hospodaří s 80 miliony ročně – což je čtyřikrát víc, než mají k dispozici srovnatelná sídla v okolí – a nezaměstnanost se tu pohybuje o třetinu níž, než je v kraji běžné, tedy asi na deseti procentech. Obrovské bohatství čerpá Stonava především z uhelných dolů rozkládajících se na jejích pozemcích – jen daňové odvody důlní společnosti OKD obci letos zajistí zhruba čtvrtinu příjmů. V dolech také pracuje většina zdejších mužů.

Blízkost uhelných děr však má i své mouchy. Během předrevolučních let zde buldozery strhly dvě třetiny domů stojících v cestě těžařům uhlí, lidé se museli odstěhovat do okolních měst a od úplného vymazání z map zachránilo Stonavu jen o fous plošné omezení těžby po revoluci 1989. Při posezení ve zdejší výčepně Dělnický dům člověk brzy…