Sám nikam nejdu

Řidič autobusu z Olomouce Roman Smetana zaslouží respekt. Ne za to, že pokreslil předvolební plakáty několika politických stran. Ani za to, že se vyhýbá trestu, jejž mu uložil soud. Na oba tyto vyhrocené způsoby chování může být v rámci našich představ o morálce velmi různý názor. Smetana ale projevuje vlastnosti, které lze univerzálně sdílet jako chvályhodné.

Dnes třicetiletý řidič autobusu před volbami v roce 2010 pokreslil plakáty volebních stran čmáranicemi, přidělal politikům tykadla, dlouhé uši a popsal je nadávkami jako lháři, zloději, korupčníci, prostitutky. Smetana si mezi stranami nevybíral, nejvíc poškozená se však cítila ODS a jediná podala trestní oznámení. Smetanu pak udal jeden z jeho kolegů a policie jej poslala k soudu.

Případ dostal velkou publicitu mimo jiné i proto, že Smetanu soudila manželka jednoho z pokreslených politiků ODS Ivana Langera – Markéta Langerová. Ta prohlásila, že se necítí podjatá, Smetanovi ale nabídla, že se z případu vyloučí, pokud o to stojí. Smetana prohlásil, že je mu to jedno, ať Langerová soudí, pokud chce. Rozsudek pak zněl – zaplatit patnáct tisíc korun jako náhradu škody a sto hodin obecně prospěšných prací.

Smetana škodu zaplatil, k práci ale nastoupit odmítl. Soudkyně mu proto změnila trest na sto dnů domácího vězení. Smetana ignoroval i to, a minulý týden se proto ocitl v policejní databázi hledaných osob. Hrozí mu pokuta za maření soudního výkonu a tříměsíční pobyt za mřížemi. Smetana úřadům vzkázal, že do vězení sám nenastoupí a policieho tam bude muset odvést sama.

Jedna věc je spor o způsobenou materiální škodu. Vyrobit plakát samozřejmě něco stojí. Jeho vyvěšením na volně přístupnou venkovní plochu je však takový plakát vydán všanc nejen počasí, ale také reakcím veřejnosti. To obnáší přirozené riziko zničení, zvlášť pokud plakáty provokují vyhrocenými postoji, kontroverzními hesly a tvářemi, což politické plakáty z principu dělají. Navíc v předvolebních kampaních je běžné, že političtí aktivisté ničí nebo přelepují plakáty konkurentů. Není to sice nic chvályhodného, patří to ale k riziku povolání.

Soudkyně tyhle argumenty nesdílela a ODS přiznala náhradu materiální škody. Tu Smetana zaplatil a tím to mělo být vyřízeno. Jenže nebylo. Soudkyně poslala „delikventa“ na jakousi převýchovu formou nucené brigády. A právě to postrádá logiku.

Smetana na svoji obhajobu říká, že předvolební kampaň je komunikace s voliči, a on tedy „komunikoval“. To je zcela zásadní argument. Jak už před časem napsal na svém blogu kolega Jan Macháček, i popsání předvolebního plakátu je forma politického názoru, za nějž by lidé ve svobodném státě neměli být trestáni. Výjimkou jsou pouze zvláštní případy propagace nacismu nebo komunismu, jež útočí na podstatu demokratického zřízení. Přiděláním tykadel Langerovi či titulováním ho jako zloděj ale nikdo stát neohrožuje. Smetanu tedy není za co posílat na převýchovu.

S kůží na trh

Roman Smetana jistě není bezchybný občan, který by vyvolával bezvýhradnou podporu. Je vlastně novodobým anarchistou, jenž neuznává státní autoritu tam, kde s ní nesouhlasí. Zaplatit pokutu patnáct tisíc lze vnímat jako předběžnou opatrnost před exekucí, která by jej – jak víme z jiných zkušeností – byla schopna obrat o všechen majetek. V dalších krocích už však byl velmi důsledný. Napřed odmítl se soudkyní řešit její podjatost, pak odmítl trest. Policii vzkázal, ať si pro něj přijde, jestli ho potřebuje dostat do vězení. Na důkaz, o jak principiální věc jde a jak v jistém pohledu racionálně se k ní staví, podal Smetana dokonce výpověď, aby nepoškozoval svého zaměstnavatele.

Ať už je nám tedy z aktérů téhle hry sympatický kdokoli, stojí za to být na straně právě vzpurného řidiče. Nikoho nepoškozuje, ve svém principiálním sporu se státem projevuje konzistentnost či vytrvalost a nese kůži na trh, což je chování, jaké se v Česku pořád ještěaž tak často nevidí. Navíc nás upozornil na podivné pojetí spravedlnosti a politickou stranu, která místo přesvědčování o svých kvalitách žene nespokojeného voliče k soudu.