Práce jako radost

Západnímu světu, k němuž máme tu čest patřit i my, už nenáleží taková ekonomická suverenita jako kdysi. O tom se mluví již dlouho. V čem ale tzv. Západ dominuje pořád, je starost o pracovní sílu a kreativita, s níž se přemýšlí o co nejlepších podmínkách lidí k práci.

Skeptik by řekl, že nic jiného ani nezbývá, zvlášť vzhledem k tomu, jak nejisté časy ekonomiku podle předpovědí ještě čekají. Nejde však jen o nouzí vynucenou ctnost. Starost o pohodu v práci souvisí s obecnějším, velmi zajímavým trendem.

V různých manažerských příručkách a článcích se hodně mluví o tom, jak by se měli lidé v práci cítit příjemně, nenechat si zaměstnáním požírat volný čas a rodinný život, vytvářet v kanceláři partnerské prostředí, a ne dříve bez výhrad uplatňované submisivní. Je ale jasné, na co experti orientovaní – moderním slovníkem řečeno – na lidské zdroje v téhle disciplíně myslí především: jde o to najít cesty, jak zohlednit mentalitu a zájmy dnešních zaměstnanců a zároveň zvýšit výkonnost firem a více vydělat. Užitek z toho nakonec mají všichni.

Teď asi není podstatné zkoumat, kde a jak se to přesně vzalo. Možná to ovlivnil i famózní úspěch IT firem. Právě v nich se razí strategie, že v zájmu dobré, dlouhodobě udržitelné kondice firmy by lidé nejen doma, ale i v práci měli mít možnost zařídit si prostředí podle svých potřeb, a ne podle jednotné, uměle vytvořené šablony.

Tahle příloha je o tom, jak tento trend dnes v české praxi vypadá a co nás zřejmě v nejbližší budoucnosti stále víc čeká.