Osm hodin denně stačí

Vyučil jste se elektromechanikem, večerně jste absolvoval průmyslovku. Jak jste se dostal k práci personalisty?

Bavilo mě stavět si něco z tranzistorů a maminka mě dala do učení na elektrikáře. Tíhl jsem ale i ke kultuře, a tak jsem současně absolvoval herectví na lidové konzervatoři. Působil jsem pak deset let jako programový pracovník v domě kultury v Ostravě, měl jsem na starosti třeba komorní koncerty. Při zaměstnání jsem také studoval v Bratislavě psychologii. To mě velmi bavilo, jenže jsem se angažoval v něčem na způsob under­groundu kolem Technického týdeníku, kamarádil se s ochránci přírody, s lidmi kolem disidenta Jána Budaje a podobně. Po zásahu StB jsem musel ze školy i z práce odejít.