Meze růstu podruhé

Od vydání slavné knihy Meze růstu, která poprvé upozornila na možnost vyčerpání zdrojů a neudržitelnost současného vývoje, nedávno uběhlo 40 let. Některé ekonomy a politiky výročí vyprovokovalo k salvám výsměchu na adresu publikace, jež se skutečně v některých konkrétních předpovědích zmýlila – neodhadla třeba, kdy dojde ropa. Než ale propadneme bezstarostnosti, připomeňme si několik nejdůležitějších poselství knihy.

Autoři psali, že neomezený a stále rychlejší ekonomický růst nemůže trvat věčně. Země sice uživí osm či devět miliard lidí, vyžádá si to však drastické technologické a společenské změny, jejichž zavádění nebude snadné. Protože k němu nemusí dojít včas, může už ve 21. století začít klesat životní úroveň i délka lidského života. Varování, že došlo k „překmitu“, k přestřelení mezí vytyčených planetou, může přijít příliš pozdě a na nápravu už nebude čas – což zřejmě již vidíme na rychlosti a nevratnosti klimatických změn. Opravdu se tedy autoři Mezí růstu mýlili?

V různých formách slýcháme podobná varování i dnes. Loni například vyšla zpráva Mezinárodního panelu pro zdroje (International Resource Panel, IRP), podle níž je pokračování současných trendů neudržitelné. Svět roku 2050 může rozumně fungovat a nabízet slušnou budoucnost pouze v případě, že dojde k prudkému rozvoji obnovitelných zdrojů energie, pečlivé recyklaci,…