Editorial: Hlučný hlas jednotlivce

V globalizovaném světě se občas zdá, že individualita ztratila svůj význam. Že jeden člověk je pouze bezmocnou figurkou ve hrách mocných – nedokáže je ovlivnit, a tak jen zpovzdálí sleduje, co se kolem děje. Ale je to opravdu tak?

Nepochybně přicházejí situace, které nedokážeme zvrátit. Jsou ale případy, jež nás z pocitu jakési otupělosti vytrhnou a dokážou nám, že nejsme jen „obětí“. Že se nemůžeme vyvinit ze své odpovědnosti. Stačí si vzpomenout na Sherron Watkinsovou z energetické společnosti Enron. Nebýt jejích informací, které poskytla úřadům jako whistleblower, neodhalil by se gigantický podvod této – za vzor podnikatelských ctností vydávané – společnosti. Enronu se léta dařilo falšovat účetnictví a okrádat investory, klid si vedení společnosti zajišťovalo uplácením, prostřednictvím dobrých konexí a nikdo se neodvážil proti mocné firmě postavit. Až několik lidí, a mezi nimi i paní Watkinsová, začalo odhalovat pravdu. Pak se nedotknutelný gigant sesunul během pár dní a zmizel.

Nyní Greg Smith z Goldman Sachs odešel poté, co jej pobouřil fakt, že tato společnost dělá stejné chyby, které stály u začátku celosvětové ekonomické krize v roce 2008. Tedy že dělá riskantní obchody, v nichž nemyslí na klienta, ale pouze na svůj zájem. „Doufám, že tohle bude pro představenstvo budíček. Soustřeďte svůj byznys znovu na klienty. Bez nich nebudete vydělávat, vlastně nebudete vůbec. Vykořeňte morálně zkorumpované lidi, nezáleží na tom, kolik peněz pro firmu vydělávají. A dejte do pořádku firemní kulturu, aby tu lidé dělali z těch správných důvodů. Lidé, kterým jde jen o peníze, nedokážou udržet firmu ani důvěru jejích klientů moc dlouho,“ napsal Smith pro The New York Times.

Je pozoruhodné, jakou celosvětovou reakci toto jedno prohlášení vyvolalo. Vlastně ve všech významných médiích se rozebíralo, co je na něm pravdy. Jak se svět poučil z nedávné krize, jaké jsou hranice podnikání atd. K tomu všemu stačil jeden jediný dopis a obrovské společnosti Goldman Sachs nepomohli ani ti nejlepší a nejdražší experti na PR, aby případ přikryli.

Pan Smith se podle některých měl ozvat dříve, netušíme, jaké motivy v jeho rozhodování hrály roli. To ale není až tak podstatné. Důležité je, že takoví lidé jsou zapotřebí. Sehrávají totiž roli jakýchsi zvonů, které nám zaburácejí u hlavy, a my se probudíme. Za to jim patří dík a čím více jich bude, tím lépe. K tématu najdete článek Martina M. Šimečky na str. 19–22.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,
inspirativní čtení vám přeje

Erik Tabery