Zrušme reklamu

„Troufni si na jemnost!“ přikazuje mi reklama v metru, „Troufni si na jemnost!“ přikazuje mi reklama na ceduli před výstupem z metra. Prázdné příkazy, nemusím je poslouchat, pitomosti, které ignoruji. A pak, proč bych si neměl troufat! Na jemnost. Čokoládu. Mléčnou čokoládu… Ale jdu dál a všímám si už zase jiných věcí. Člověk si všímá, co je kolem něj. Jako by v něm byla zabudovaná důvěra, že to, co vidí, za pohled stojí. V dnešním světě to není zrovna výhodná vlastnost. Na ničem se neparazituje tolik jako na prostředí, v němž žijeme. Reklama je tu nejvýraznějším zástupcem. Ale proč se máme zabývat byť jednu jedinou sekundu tím, co s námi chce jen zacházet? Proč reklama platí za běžnou součást měst i silnic? Proč reklamu nebereme jako cosi nemravného, co na veřejnosti nemá místo?