Odstrašení Íránu je nejlepším řešením

Když jsem počátkem osmdesátých let studoval na vysoké škole, pozvali jsme na univerzitu ministra obrany Reaganovy vlády Caspara Weinbergera, aby pronesl přednášku ke studentům. V té době byly americké vysoké školy semeništěm opozice vůči Reaganově vládě a zvlášť její obranné politice. Takže jakmile začal Weinberger mluvit, zvedla se pochopitelně řada studentů a spustila povyk. Jeden po druhém vstávali a skandovali jediné heslo: „Odstrašování je lež!“

Na toto bouřlivé setkání si vždycky vzpomenu, když poslouchám diskuse o íránských jaderných ambicích. V dnešní zahraničněpolitické debatě totiž došlo ke kuriózní výměně rolí. Dříve to bývala levice, kdo odmítal myšlenku odstrašení, a místo něj hledala řešení typu zmrazení jaderného programu. Stoupenci pravice zase naopak trpělivě vysvětlovali praktické klady odstrašování.

Jaderným zbraním se daří

„Zhruba každých 25 let objeví nová generace hrůzy jaderné bomby a paradoxy odstrašování a začne hledat východisko. Jenže apokalypsou se nelze ohánět donekonečna … a ani lákavých alternativ, které lze zvolit a poté zavrhnout, není neomezeně. Debata tak nutně uvízne téměř na samém počátku: všichni se shodnou, že pro zachování míru je nutná rovnováha strachu, ale zároveň tuto skutečnost odsoudí.“ Toto napsal v roce 1984 Charles Krauthammer v týdeníku The New Republic. „Odstrašování, stejně jako stáří, je…