Škoda že tu nejsi se mnou

Příběhy britského romanopisce Grahama Swifta (62) se zpravidla odehrávají na pozadí nádherně vykreslené typické anglické krajiny s mořským pobřežím a typicky anglického počasí včetně chmurného listopadu. Platí to jak o románu Poslední přání, ověnčeném Bookerovou cenou, jehož dějovou linku tvoří cesta na pohřeb, tak o obdobně vystavěném románu devátém a zatím posledním – Škoda že tu nejsi se mnou.

Jde o generační ságu farmářské a vlastenecké rodiny Luxtonů, která až na pár nekomplikovaných vhledů do minulosti sleduje osudy dvou bratrů počátkem 21. století. Jejich rodinnou farmu zdecimuje hysterie vyvolaná nemocí šílených krav, kulhavky a slintavky, a tak se ji starší Jack rozhodne prodat a pak jako majitel malého letoviska hlídá „stádo karavanů“. Jeho mladší bratr Tom se dá k armádě a posléze padne v Iráku. Z Luxtonovy farmy s dlouhou tradicí se tak stane venkovské sídlo rodiny londýnského bankéře, „jejich kousek Anglie“, který jim má poskytnout tolik potřebný pocit bezpečí.

Román umně proplétá osobní a veřejnou historii: na malém výseku ze života běžných lidí vypovídá o stavu národa, či přesněji o tom, co autor vnímá jako úpadek angličanství. Vrcholnou scénou je přitom repatriace Tomova těla, respektive toho, co z něj zbylo. Obřadu jsou přítomni důstojníci v uniformách, lordi i dámy v kloboucích a Jack, který není příliš vzdělaný ani politicky uvědomělý, se neubrání otázkám: Položil Tom opravdu život za vlast v tom slova smyslu jako v první světové válce jeho předkové? Proti čemu se vlastně bojuje ve válce proti teroru, když teror mimo jiné znamená také strach? Přímé odpovědi nám sice hrdina ani Swift nedávají, nicméně oba opakovaně narážejí na nejednoznačný vztah mezi pravdou a frází, nebo obecněji – mezi realitou a jazykem. Když Jack napsal své budoucí ženě na pohlednici větu „Škoda že tu nejsi se mnou“, jistěže použil klišé, myslel ho však upřímně. Zatímco ustálená spojení jako „armádní rodina“ nebo „situace v místě“ drtivou skutečnost Tomovy smrti zastírají, vyhýbají se jejímu přímému pojmenování – a v konečném efektu ji tím zbyrokratizují, zlehčí a zneváží.

Škoda že tu nejsi se mnou je v tom dobrém slova smyslu nelyrická a neexperimentální próza, která se točí kolem toho, co dnes znamená být britský občan. Swift přitom překvapivě a nenásilně podrývá všechny zavedené výklady: není to privilegium, ani pocit pýchy, a není to ani pocit jistoty, že někam patříte.

Autorka je amerikanistka.

Graham Swift: Škoda že tu nejsi se mnou
Přeložila Olga Bártová, Plus, 336 stran