Dopisy z Ruzyně a Nové šance svobody

„Hluboká je noc, však milující vidí srdcem svým,“ cituje Jiří Němec v jednom z dopisů svým dětem Březinovy verše. Vystihují situaci, ve které se tento filozof, překladatel a signatář Charty 77 koncem sedmdesátých let ocitl: svůj dopis psal z komunistického kriminálu, kde pobyl sedm měsíců v souvislosti s perzekucí Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných, jehož byl členem. Kniha Dopisy z Ruzyně a Nové šance svobody je sestavená z dvaceti listů adresovaných jeho dětem a manželce Daně, doplněné stěžejní úvahou Nové šance svobody a faksimilemi estébáckého spisového materiálu, který svým tupě úředním jazykem dává celému sborníku až děsivě jasný kontrast.

Kniha představuje Jiřího Němce jako svébytného myslitele, jenž zkoumá možnosti či podobu lidské svobody nejen v kontextu života v rámci tehdejšího normalizačního zmaru, ale také v rámci metafyzického pojmu bytí vůbec. Ukazuje ho jako člověka, který i v odtrženém prostředí kriminálu cítí odpovědnost a starost o své bližní a okolí. Jeho korespondenci netvoří odtažité konfese, ale spíš nikdy nepřerušené rozhovory se svými osmi dětmi a životními partnerkami. Každého z nich oslovuje zvlášť, doporučuje jim četbu, raduje se z jejich objevů, komentuje literární a výtvarné projevy svých dětí, dceři Markétě děkuje za poslání kopretiny: „V té kopretině je všechno: země, nebe, to, že byla utržena jako dar od někoho pro někoho, to, že byla takhle přijata.“ I když mu tehdy hrozila řada let ve vězení, z jeho slov čiší obdivuhodný klid a nadhled člověka, který přemýšlí o sobě a okolním světě v kontextu víry v Boha a v úvahách pregnantně formulované důsledné potřeby žít otevřený život, a tedy chránit si vnitřní svobodu a pečovat o svou duši.

V eseji Nové šance svobody se pak na příkladu tehdejších občanských iniciativ, coby nositeli autentického společenského dialogu snaží postihnout přesně ty důvody, proč má o něco takového člověk usilovat: jedině v neustálé konfrontaci věci dostávají smysl a rozměr osvobozujícího pohybu.

Dopisy z Ruzyně tak poskytují čtenáři celkem jasný obraz toho, o co ve střetu s totalitou vlastně šlo, a to nejen prostřednictvím filozofického jazyka. Jsou jedním z kamínků výjimečného příběhu rodiny Němcových, která i v těch nejtěžších letech, kdy lidé ze strachu utíkali do izolace, naopak nabídla svoje soukromí jako otevřené místo setkávání lidí z nejrůznějších sociálních vrstev a myšlenkových zázemí. Vlastně není divu, že se komunistický režim v konfrontaci s takovým postojem zhroutil.

Jiří Němec: Dopisy z Ruzyně a Nové šance svobody

Pulchra, 242 stran