Normalizace vsedě

Vůle, životní krédo JUDr. Ivany Marešové, je cestou, která ji vždy vedla a stále vede přes nerovná úskalí života ve společnosti. Jak sama zdůrazňuje: „Tolik mi nevadí samotné postižení, jako jeho společenské důsledky.“ Přesto dokázala dosáhnout svých snů, ve které věřila jen ona sama.

Ivanin příběh začíná v březnu 1963 na novorozeneckém oddělení v Praze-Podolí. Důsledkem chyby porodníka přišla na svět s těžkým vykloubením kyčlí, špatně nasazená léčba ji donutila nehybně ležet jeden a půl roku. Hlavní diagnóza – dětská mozková obrna bez mentální retardace – nebyla odhalena vůbec. Když se ve čtyřech letech strojku zbavila, cítila se Ivana doslova jako „oživlá mrtvola“. Vůbec se nedokázala hýbat. Diagnózu odhalil až dr. Vojta, zakladatel proslulé rehabilitační metody, který s Ivanou začal cvičit. Po pár měsících však přišla ruská okupační vojska a dr. Vojta emigroval na Západ.