Dopisy

STAČIL BY MI LITR MĚSÍČNĚ

Respekt 10/2012

Nápad platit studentům za to, že studují, mě opravdu pobavil. Je z toho cítit elitářství – jsem na VŠ, tak mi plaťte, protože já pak stát pozvednu. Co když ale student nedostuduje – tak peníze vrátí? Co když odejde pracovat do jiného státu?

Slečna Rychlíková říká, že by se cítila trapně, kdyby neudělala zkoušku a přitom brala podporu od státu. Já osobně jsem se vždycky cítil hloupě, když jsem u zkoušky vyletěl, podpora nepodpora.

Na školách stále existují prospěchová stipendia. To by jistě vyřešilo potřebu slečny Rychlíkové dostat aspoň litr měsíčně za to, že na sobě pracuje. Takže stačí se o stipendium přihlásit, pokud na to má známky.

Jiří Schreiber

Akademické svobody v ohrožení – tak tohle heslo protestujících studentů mě zvedlo ze židle jako snad každého, kdo prožil nějakou dobu v komunismu. Kdo je tak podlý, že chce bránit svobodnému bádání na našich univerzitách?

Rozhovor s Apolenou Rychlíkovou mě uklidnil. Není ohroženo svobodné bádání, ale má se omezit moc akademických senátů rozhodovat o vedení univerzit, o vnitřních předpisech a o veřejných prostředcích, které stát do škol posílá. Dost mě ohromilo, že o tom Apolena Rychlíková mluví jako o „okleštění akademických svobod“. Opravdu se stát nemá zajímat o to, jak efektivně univerzity s veřejnými prostředky nakládají, jaká je kvalita jejich práce a koho si volí do svých řídících pozic? Mluví-li Apolena R. opovržlivě o „českém prostředí Alešů Hušáků a Tomášů Hrdličků“, je přesvědčena o tom, že lidé z univerzit jsou jaksi lepší a nepodléhají pokušení?

Co se může stát se školou, jejíž akademický senát selže, je vidět na právnické fakultě v Plzni. Poté, co akademický senát zvolil do funkce děkana prof. Růžičku, mohl stát pouze přihlížet rozkolu na této škole, který vedl až k odebrání akreditace.

Eva Vaculíková

Vyrobím vám zvon

Respekt 10/2012

Když připustím, že výroba ve spřátelené zvonařské firmě v nizozemském Astenu je pokračováním českého zvonařství, což se mi moc nezdá (ani sirky již nepovažuji za český výrobek, a už vůbec ne za úspěch, když jedu kolem sirkárny v Sušici), tak rozhodně není tato firma jedinou zvonařskou dílnou v Čechách. Stačí si zadat heslo „zvonařství“ na internetu, nedávno byla v televizních novinách odvysílána například reportáž o lití zvonu ve zvonařské dílně Tomášková-Dytrychová v Brodku u Přerova.

Jinak ale děkuji za článek a přeji panu Manouškovi hodně sil a zdraví. Jeho příběh je rozhodně příběhem člověka, který si zaslouží úctu, a jsem rád, že jsem si o jeho úspěchu mohl v Respektu přečíst.

Pavel Hulec

Rádio hlásí revoluce

Respekt 10/2012

Uvítal jsem váš text k Českému rozhlasu. Jako starší člověk jsem již na něj dost odkázán a vůbec jsem netušil jeho těžkosti. Děkuji za něj autorům.

Rád bych ale poukázal na opomíjený aspekt: v rozhlase bude stále vládnout slovo i hudba, ale mluvené slovo zůstává hlavní složkou. Bohužel zpravodajství, zprávy, počasí, přehledy tisku a událostí jdou do éteru často bez pečlivé, srozumitelné KRÁSNÉ češtiny – rychlost mluvy, nedotažená slova, nesrozumitelné názvy, věty pohlcené již v jiném zvuku, hudbě, okolním rámusu… Bez krásného jazyka se ale nedá dobře žít!

Ing. Miloslav Adam, Praha

BAVÍ MĚ PIVNÍ ROZMANITOST

Respekt 9/2012

Děkuji za velmi pěkný rozhovor v rubrice Od věci, ale drobný detail: pivovar, který vyrobil pivo Fénix, je Pilsner Urquell, nikoli Staropramen.

Ondřej Štika, Brno

NEHMOTNÍ MYSLIVCI

Respekt 9/2012

V článku jste nedali příliš mnoho prostoru odpůrcům myslivců a jejich argumentům. Přesto hned v dalším vydání v rubrice Dopisy reagoval ukřivděný myslivec, kterého jste se dotkli tím, že jste dostatečně nezdůraznili, jak jsou zelené kamizolky přínosné pro přírodu. To už se mi zdá opravdu moc.

Jakýpak přínos pro krajinu a životní prostředí? Kolik jedovatého olova myslivci zanesli do krajiny a vodních ploch? Kdo dokrmuje lovnou zvěř tak, aby byla přemnožená a dělala škody na lesních porostech? Proč myslivci nepřikrmují dravce a šelmy? Tedy ano, někteří je dokrmují, ale otrávenými návnadami. To nedělají běžní lidé, kteří s myslivostí nemají nic společného, proč by to také dělali?

Ale nemohu nezmínit ani lidské oběti – každý rok přijde kvůli myslivosti o život asi sedm lidí a spousta dalších je vážně zraněna. Pokud jde o myslivce, tak ti sami podstupují toto riziko. Mezi mrtvými a zraněnými jsou ale i nevinní lidé, kteří se střílecí zábavou nemají a nechtějí mít nic společného. Ptám se, zda by stát a orgány činné v trestním řízení tolerovaly jinou organizovanou skupinu, která má ročně na svědomí stejný počet obětí.

Mnoho lidí z venkova má také už dost toho, že jim myslivci opakovaně a bezdůvodně střílejí psy a kočky, často na jejich vlastních pozemcích, které jsou však zařazeny mezi honební. Ročně myslivci ohlásí zastřelení 1500 psů a 20 000 koček. Naštěstí existuje zákonná možnost požádat z důvodu svého přesvědčení o vyjmutí svých pozemků z honitby.

Pokud je myslivost naším kulturním dědictvím, tak v Africe bude nepochybně srovnatelným kulturním dědictvím ženská obřízka.

Zuzana Candigliota

Nechtěl jsem být umanutec

Respekt 8/2012

Chci reagovat na rozhovor s Petrem Pithartem, kde pan Pithart říká o Klausovi: „…myslím, že je to problém jaksi individuální psychologie. Není to nemoc, je to prostě určitá abnormalita, co do míry asertivity a ješitnosti.“ Vy na to reagujete slovy: „Není ale chyba, že prezidenta vy i jeho další političtí oponenti vnímáte jako zvláštního umanutého, ješitného člověka?“

Nu, a já se zase dokola ptám, proč novináři vesměs vidí v Klausových činech státnické (někdy dokonce velmi státnické) skutky, když tenhle chlápek je – nepochybně – prvořadě poháněn poměrně primitivními osobními schématy, která Pithart víceméně trefil. Nejsem Klausův politický oponent, mým oborem jsou behaviorální vědy, takže mi nejde o žádný politický kapitálek. Ale mám „trénink“ na rozpoznávání určitých jevů. Pokud se Klausovi povede skutečně státnický skutek, není za tím zdaleka vždy jen strategická úvaha velkého politika. Velmi patrně tu jde o efekt „příčiny za příčinou“. Dotyčný sice vyprodukuje strategii, ale ta musí být primárně v souladu s potřebou vybalancovávat jeho osobní „instabilitky“, a teprve sekundárně se může stát, že to padne i do správného okolního kontextu. Mimochodem – a zdejší kontext Klausovi nahráv – pochybuji, že v řadě jiných zemí by se takový týpek mohl dostat takhle daleko…

Josef Valenta