„Jsem moc rád, že tu vznikly nové hudební ceny jako Vinyla a Apollo. Byl bych rád, kdyby někdo vrátil důstojnost i těmto cenám,“ řekl během čtvrtečního ceremoniálu předávání cen Akademie populární hudby režisér filmu Alois Nebel Tomáš Luňák. V roce svíral sošku Anděla za klip roku pro skladbu Půlnoční od Václava Neckáře a skupiny Umakart.
Neuplynulo ani dvacet minut a u stejného mikrofonu Lenka Dusilová prohlásila: „Mrzí mě, že si tady nemůžu zahrát s muzikanty ze žánrových cen, protože tady pro to je dobrá příležitost.“ Neuplynulo ani dalších dvacet minut a Tomáš Klus řekl: „Souhlasím s Lenkou. Hudba je jen jedna a měla by být pod jednou střechou.“
Ceny Anděl, jež kdysi měly být odborněji laděným oponentem všelidovému Slavíku, ve svém 21. ročníku dospěly až do stadia, kdy o jejich podobě a smyslu čím dál častěji pochybují sami vítězové. Nejenom že udílení žánrových kategorií bylo vykázáno mimo hlavní přenos takřka do naprosté anonymity. V celé akademii dnes sedí například televizáci jako Janis Sidovský, Radan Dolejš či moderátorka Martina Jandová, u nichž si člověk není jistý, zda sledují českou scénu v celé šíři.
Příznačné pro tento stav je právě loňský vznik dvou nových cen kritiků Vinyly a Apolla, jež zmínil Luňák. Nejedná se totiž o menšinový hlas: v širších porotách těchto cen zasedají publicisté z…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
