Studentské rebelie

Česká historie říká, že když se ve velkém bouří vysokoškolští studenti, děje se něco zásadního. Většinou se k masovým protestům odhodlávají jen v přelomových momentech. Přináší tedy současná vzpoura symbolizovaná tzv. Týdnem neklidu další významný předěl? Zdá se, že ano.

Utrhnout si moc

Pro vykreslení podstaty současného neklidu na univerzitách je klíčové, odkud se na něj pozorovatel dívá. Jeden obraz získá člověk z médií a internetu, kde by se mohlo zdát, že tím nejdůležitějším, o co studentům jde, je nemuset za nic platit. Úplně jiný obraz se ale otevře tomu, kdo navštíví akce studentů a dá se s nimi do řeči. Každý, kdo to udělá, zjistí, že realita je mnohem zajímavější.

Po pravdě řečeno, hamletovská diskuse nad školným „platit, nebo neplatit?“ je na celé zdejší studentské rebelii to nejméně podstatné. Jde o věcné, dá se říci technické téma, kdy i řada zarytých odpůrců onoho „platit“ mezi studenty po chvíli připouští, že za jistých okolností by nebyli proti. Nesouhlas by stáhli v případě, že by školné umožnilo zvednout platy stávajícím pedagogům a zároveň zaplatit ty, na které školy dnes nemají vůbec. Tedy že by to vedlo ke zkvalitnění výuky a dále k zavádění sociálních stipendií. Ministerstvo školství však udělalo hned několik chyb, jež akceptování platby naprosto znemožnilo. Nejen načasováním, kdy ve chvíli stoupajících nákladů v& …