Sám proti mafii

Premiér Nečas se ho bojí, diváci televizních debat o špinavostech politiky jej milují a profesionálové z oboru ho považují za mocichtivého pragmatika. A nikdo pořádně neví, co tenhle trochu tajemný samotář chce. Generál Karel Randák prošel dvěma tajnými službami, před patnácti lety si vyzkoušel konspiraci v nepřátelské agentuře ovládané lidmi z KGB a teď – v nuceném civilu – je hvězdou soukromého fondu vystupujícího tu proti korupci. Jeho cesta na „stranu dobra“ nebyla přímočará a dodnes ostatně není jasné, zda právě do přihrádky správných chlapců chce generál směřovat.

Pak zavolal pan generál

Je dopoledne poslední únorové středy, teploměr ukazuje deset stupňů nad nulou. Na parkovišti u malostranského kostela svatého Mikuláše stojí stříbrný mercedes a vedle něj pokuřují čtyři muži. Každý z nich má v uchu sluchátko, kabel od něj vede někam pod límec. Zhruba po minutě začnou muži odhazovat sotva zapálené cigarety, jeden z nich nasedne do auta, zbývající tři se rozeběhnou do několika stran. Do sluchátek dostali zprávu, že generál Randák opustil malostranskou budovu, v níž sídlí protikorupční fond. Dva muži se mu pověsí na paty, nijak se neskrývají. Karel Randál projde pasáží, mine kostel a vchází do malostranské kavárny. Dva muži se staví kousek od výkladní skříně, přes kterou je vidět interiér kavárny, jeden vytahuje fotoaparát a& …