Cosmopolis

Osmadvacetiletý Eric Packer, pohádkově bohatý obchodník s měnami, věří, že svět je tu pro něj. Když se jednoho dne vydá ve své limuzíně přes celý Manhattan nechat se ostříhat, myšlenky i lidé chodí za ním: na obrazovkách v autě mu neustále září kyber-kapitál v podobě proudících dat ze všech možných burz a podle harmonogramu si k němu přisedají vybraní zaměstnanci. Na své cestě však zjistí, že je stejně smrtelný jako oni (doktor mu diagnostikuje asymetrickou prostatu) a pořád žije ve fyzickém světě (zastaví ho hned několik dopravních kolapsů: prezidentská kolona, pohřební průvod, demonstrace a prasklý vodovodní řad).

I ve svém třináctém románu Cosmopolis nám americký spisovatel Don DeLillo naservíroval svá příznačná témata jako globální kapitál, informační exploze a síla peněz. A podobně jako u předchozích knih jde v zásadě o román idejí, jehož postavy občas hovoří a myslí jako filozof kombinovaný s literárním vědcem. Když si třeba protagonista v diskusi ozřejmuje, proč si koupil byt za 104 milionů dolarů včetně žraloka v akváriu, jeho závěr zní, že „kvůli té cifře samotné“, neboť „peníze zcela pozbyly svůj narativní aspekt“ a „promlouvají jen k sobě samým“.

Cosmopolis tedy stojí za to číst ze dvou důvodů. Zaprvé kvůli brilantnímu vhledu do budoucnosti (román vyšel v roce 2003). Přestože je totiž děj románu zasazen do roku 2000 – tj. do období mezi studenou válkou a válkou proti terorismu, kdy americkým domácnostem, podnikům a bankám na monitorech počítačů závratně rostly peníze na účtech –, Packerův náhlý pád předznamenává pozdější otřes světových finančních trhů.

A zadruhé proto, že i ty z nás, kteří se necítí být převálcováni konzumem, vyprovokuje vyhrocenou otázkou, zda dnes ještě vůbec někdo stojí mimo systém. Když DeLillovi demonstranti přeprogramují displeje, na nichž se objeví na hlavu postavený citát z Marxe („Světem obchází strašidlo, strašidlo kapitalismu“), autor jejich protest vnímá jako součást tržní kultury, formu hygieny systému. A když se poblíž Packerovy limuzíny upálí člověk, vedoucí jeho teoretického oddělení to s poukazem na televizní záběry hořících mnichů za války ve Vietnamu odbude větou „není to originální“. Jako by v současném západním světě jakýkoli ideál nutně znamenal marnost a smrt. Jako by jedinou alternativou ke kyber-kapitálu a jedinou neabstraktní měnou byla, jak se praví v mottu ze Zbigniewa Herberta, jedlá krysa.

Autorka je amerikanistka.

Don DeLillo: Cosmopolis
Přeložil Ladislav Nagy, Euromedia Group-Odeon, 176 stran