David, Petr a ti druzí

Premiér britského impéria David Cameron před Downing Street tiskne ruku předsedovi české vlády. Vzápětí prohlašuje, že „Petr je dobrý partner a dobrý přítel“. A následuje fotografie, jak spolu tito dva muži, uvolnění, bez sak jen v košilích sedí ve vlaku a srdečně se něčemu smějí. Tandem Cameron-Nečas míří na summit Unie. Na někoho může tohle představení pro média z minulého týdne působit úsměvně, ale obraz funguje. ODS se už před lety zamilovala do britských toryů a ti s nimi ve chvíli, kdy se obě země odmítají podepsat pod čerstvou evropskou smlouvu, počítají.

Naše sestra

Náklonnost českých občanských demokratů k britským konzervativcům není ani příběhem ladění stranických programů, ani pragmatickým kalkulem reálné politiky. Je to legenda plná emocí a ikon. Po revoluci se zakladatelé české pravice přihlásili – alespoň verbálně – k odporu proti komunismu a socialistickému rovnostářství a na evropské půdě pro to měli předobraz v podobě tehdejší britské premiérky Margaret Thatcherové. Jí vedené torye proto ODS oslovila už během příprav strany a záhy začala opisovat strukturu hlavní kanceláře konzervativců, stanovy partaje, organizaci lokálních buněk. Britové, oslnění pádem říše zla a aureolou Václava Havla, měli pro vznikající demokracii slabost a čile otevírali stranické kanceláře učedníkům z Východu. „Angličané byli vůči nám zdvořilí a vstřícní,“ vzpomíná jeden ze zakladatelů ODS Petr Havlík, dnes ze strany Občané.cz, a pokračuje: „Nedávali nám najevo, že jsme nějaké posttotalitní spolky, což se stávalo při komunikaci s partajemi z jiných západních států.“

Sázku na torye pak umocnil tehdejší šéf ODS Václav Klaus, který si vybral identitu ekonomického reformátora a imponoval mu razantní postup Thatcherové v této věci – omezení moci odborů a rozsáhlá privatizace britského hospodářství. A i když pak ODS i sám dlouholetý předseda v roli ministra financí či premiéra postupovali na české půdě o poznání měkčeji, toryové se vlili do žil strany. Do hlavního štábu konzervativců odjížděli členové ODS na zkušenou a začala vznikat trvalá pouta – byl to případ i nynějších europoslanců a hlavních proponentů toryovské vazby v ODS Hynka Fajmona a Jana Zahradila. Záhy pak přibylo jasné společné téma: Evropa. Nedůvěra toryů vůči EU se sešla s odporem Klause – a po něm i Petra Nečase – vůči politické integraci kontinentu, a když Česko vstoupilo do Unie, začaly strany spojovat síly, kde se to právě hodilo. Symbolickým vrcholem vášně ODS pro britské konzervativce byla zmíněná společná cesta vlakem Nečase a Camerona minulý týden, kde měli pro sebe dvě hodiny času na rozpravu o aktuálním dění v Evropě. Tedy čas, který český premiér nevěnoval ani svému ministrovi zahraničí. „My si v pohledu na EU prostě rozumíme a byli bychom blázni, kdybychom nevyužívali příležitostí k vazbám na vládní stranu a premiéra jedné z nejvýznamnějších zemí v Evropě,“ shrnuje situaci Jan Zahradil.

Z pozice Nečasovy ODS jde o sázku na exkluzivního partnera, který nikdy neklade nepříjemné otázky. Co však přitahuje torye na straně v malé zemi, jež má jinou historii, odlišné tradice, ekonomiku a úplně jiné zájmy? Toryové nazývají ODS svojí „sister-party“, tedy sesterskou stranou, Češi bývají hosté jejich výročních kongresů, což je vždycky ostře sledovaná událost pro desítku tisíc lidí nejen z politiky. ODS je podle nich sice pořád zámořský partner, coby „sestra“ však platí poloviční kongresový poplatek zvící několik set eur na člověka. Ale dál?

„ODS jsou přátelé. Tečka,“ komentuje situaci pod podmínkou anonymity jeden ze zahraničních poradců toryů. „Shodneme se na představách evropské ekonomiky a architektury EU a Petr s Davidem si osobně sednou. Ne všechno se v politice musí poměřovat racionálním kalkulem.“

Byznysu je to jedno

I ten však hraje roli. Tvrdé euroskeptické křídlo toryů bylo dlouhodobě nespokojené s tím, že na unijní půdě sedí konzervativci ve stejné frakci jako evropští lidovci, považovaní za přílišné nadšence integrace. David Cameron proto musel v zájmu svého zvolení do čela toryů slíbit, že svoje lidi od lidovců vyvede. Stalo se, a tak povstala dnešní formace Evropští konzervativci a reformisté (ECR). Bez příklonu ODS by ale kvůli europarlamentním pravidlům těžko vznikla. Toryové tedy ODS potřebují, což část ODS vítá, protože ECR byl vysněný projekt Jana Zahradila.

Racionální kalkul však otevřel ECR i ultrakatolickým národovcům z polské strany Právo a spravedlnost, s nimiž Brity a Čechy ideově nespojuje nic kromě euroskepse. Nikdo jiný v době formování ECR totiž nebyl k mání. Občanská platforma, svým liberálnějším pojetím v mnohém blízká ODS i toryům, se teprve zabydlovala na polské scéně a později ECR odmítla. Pro Poláky jsou v jiném ohledu přirození partneři v Česku a Británii ODS a toryové extrémní odmítači všeho unijního. „Stejně jsou to eurohujeři,“ nelituje absence Občanské platformy premiéra Tuska v řadách ECR Jan Zahradil.

Racionální kalkul by rovněž velel, že by ODS měla usilovat o přátelství s německou CDU jakožto hlavní pravicí v zemi klíčové pro českou ekonomiku. Jenže tady, podobně jako v případě toryů, rozhodovaly emoce – alespoň na počátku. ODS má v krvi antiněmectví, Václav Klaus neměl rád Helmuta Kohla – jak říkají členové strany, „Kohla jsme si na zeď fakt nelepili“, a později přišly Benešovy dekrety, které ODS vytáhla v předvolebním boji, a propast se ještě prohloubila.

„Nevidím to nijak fatálně,“ říká nicméně na námitku o strategickém významu kontaktů s Německem Zahradil, „byznysu je jedno, s kým se ODS stranicky kamarádí.“ I CDU je pro ODS příliš proevropská, a tak Nečasova strana pošilhává spíš po menšinových německých liberálech z FDP. Ti se sice zrovna štěpí a jejich popularita klesla na několik málo procent, ale mají pro ODS zásadní výhodu: jsou tvrdými kritiky Evropské unie.