Chudák Nabokov

Webová stránka petrohradského Muzea Vladimira Nabokova se pyšní tím, že v rodném domě slavného literáta se toho od dob, kdy zde jeho rodina žila, příliš nezměnilo. Bohužel je na tom hodně smutné pravdy. Realita je tristní: polorozpadlé stěny a schodiště, zatuchlý vzduch a u dveří paní s knížkou, čajovou konvicí a hranatým rádiem z minulého století.

Za velikánem literárního světa sem přijíždějí každý rok tisíce turistů. Místo autentického zážitku z domu, který kdysi býval středobodem společenského života petrohradské elity, však mohou ocenit jen rozsáhlou sbírku motýlů (Nabokov byl uznávaným a vášnivým entomologem) a ještě možná rodinnou knihovnu s vrzající podlahou. Děl samotného autora je tu poskrovnu a nejzajímavějších je pár útržků na psacím stroji přepisovaných samizdatových děl.

Podle informací uvedených na stránkách muzea, které oficiálně spadá pod fakultu filologie a umění petrohradské státní univerzity, měla v roce 2008 začít rozsáhlá rekonstrukce domu. Bude-li se ale fakulta o dům starat tak jako o svou internetovou prezentaci, v níž se nelze proklikat na jediný kontakt a ze dvou jazykových verzí funguje jen hlavní strana té anglické, je budoucnost budovy navýsost nejistá.

Dva pracovníci muzea si při cigaretové pauze před budovou povzdechli: v tomhle státě toho hnije víc a tohle muzeum je jen symbolem toho, jak nic nefunguje. Ani na parte před pár dny zemřelého Nabokovova syna Dmitrije, který o otcovo literární dědictví pozorně pečoval až do konce svých dnů, se prý nevzmůžou. S úmrtím jediného potomka Vladimira Nabokova umřela nejspíš i naděje, že by se péče o rodný dům stále čteného a překládaného autora ujal v brzké době někdo kompetentní.