Dopisy

VÁCLAV HAVEL 1936–2011

Mimořádné vydání Respektu

Chtěl bych poděkovat časopisu Respekt za vše, co jste udělali pro důstojné rozloučení s panem prezidentem Václavem Havlem, který nás nečekaně opustil na poslední adventní neděli. Byť se jedná o ztrátu nenahraditelnou, děkuji, že jste mimořádné vydání věnované panu prezidentu Havlovi vedli v pozitivním duchu (včetně obálky) a zaměřili jste se především na sílu jeho díla a výjimečnost a nadčasovost jeho myšlenek.

Rád bych ale především poděkoval panu Václavu Havlovi:

Děkuji vám za naději, kterou jste nám dal.

Děkuji vám, že jste nám ukázal, že ty nejdůležitější a nejcennější hodnoty v lidském životě lze dosáhnout a chránit pokorou, slušností, tolerancí a láskou a úctou k lidem, včetně ochrany těch nejslabších.

Děkuji vám za mezinárodní respekt a kredit, který jste dokázal pro naši zemi získat.

Při sledování či čtení vašich projevů, esejů a úvah nebo při sledování vašich her v podání Divadla Husa na provázku si uvědomuji, jak velký je intelektuální potenciál našeho národa.

Věřím, že je v silách našeho národa, aby dokázal zůstat věrný ideálům a hodnotám, kterým jste zasvětil svůj život, a dále je rozvíjel.

Děkuji také všem kolegům-lékařům, našim i zahraničním, kteří se starali o vaše zdraví a dokázali po dobu neuvěřitelných patnácti let úspěšně bojovat se všemi závažnými nemocemi, jimž jste musel čelit.

Tomáš Kára, vedoucí lékař projektu Mezinárodního centra klinického výzkumu (ICRC) a docent na Klinice kardiovaskulárních onemocnění Mayo Clinic (Rochester, MN) ve Spojených státech

Nechci konkurovat sám sobě

Respekt 50/2011

K četbě papírové knihy nebo časopisu naprostá většina lidí potřebuje nanejvýš brýle, které si může koupit, jaké chce a kde chce. K četbě elektronické knihy je zapotřebí software, a s tím už to tak jednoduché být nemusí. Je-li kniha dostupná ve veřejném formátu bez DRM, není to problém. V opačném případě je však čtenář omezen na software (nebo dokonce na konkrétní čtečku), který mu nemusí vyhovovat nebo s jehož licenčními podmínkami není ochoten souhlasit. Tím je motivován si raději někde sehnat nelegální verzi knihy, jež tato omezení neklade.

Knižní vydavatelé by se měli včas poučit ze zkušeností hudebního průmyslu. DRM nelegálnímu kopírování nezabránilo, zato učinilo cédéčka a hudební soubory pro řadu posluchačů částečně či zcela nepoužitelnými. Takové paskvily se zřejmě moc dobře neprodávaly, DRM se neosvědčilo a dnes už je naštěstí možné většinu zakoupené hudby poslouchat normálně. Vydavatelé knih se buď mohou taktéž vydat cestou nevstřícnosti vůči čtenářům a jejich omezování, nebo pochopí, že na nový způsob obchodu nelze aplikovat stará schémata, a budou místo zoufalého uvažování o sebezáchově hledat nové příležitosti. Používání DRM nebo snaha uvázat čtenáře na jednoho prodejce pod scestnými argumenty, jako že je pro něj složité si zkopírovat knihu na čtečku (což je stejně složité jako zkopírování na USB flash disk, které naprostá většina lidí bez problémů zvládá), svědčí spíše o snaze dělat ze čtenářů hlupáky.

Lepší je například zamyslet se nad tím, proč si knihy půjčujeme, místo abychom si je rovnou koupili. Napadají mě tři hlavní důvody: 1. papírové knihy jsou drahé; je přitom celkem jedno, zda je sazba DPH o 10 % vyšší nebo nižší, jde o cenovou relaci, v níž si většina lidí zdaleka nemůže dovolit koupit si vše, co je zajímá. 2. Knihu není možné nikde koupit. 3. Prostory doma v regálech a pod postelí jsou už plné, nové knihy není kam dávat a vyhazovat staré je člověku líto. Elektronické knihy tedy jistě nabízejí zajímavé možnosti zbavit se některých omezení knih papírových.

Co se týká knihoven, ty nemusí být jen výkladní skříní prodejců elektronických knih. Pokud svým myšlením zůstanou u konceptu klasických výpůjček a budou tak nezbytně nutně nabízet pouze zmetky vybavené DRM, pak ničím jiným než komerčními redistributory nebudou. Smysluplnější je model, kdy knihovna je správcem literatury třeba z určité oblasti a svým čtenářům za roční poplatek, ze kterého hradí svou činnost, dává možnost stáhnout si cokoli ze svého archivu.

Milan Zamazal

Kulturní servis

Respekt 50–52/2011

Při vší úctě k vaší práci a znalostem bych vás touto cestou chtěl upozornit na nesprávnou informaci uvedenou v kulturním servisu – program televize, ve které upozorňujete čtenáře na film Morgiana a uvádíte jako návrhářku (úžasných secesních) kostýmů paní Ester Krumbachovou. Nevím, zda jste tento film zhlédnul, či jste o něm vůbec slyšel. Pakliže ano, tak vám nemohlo uniknout, že skutečnou návrhářkou – nejenom tohoto secesně pojatého filmu je nepochybně paní IRENA GREIFOVÁ, uvedená i v titulcích filmu.

Děkuji za pochopení a věřte, že vás budeme i nadále odebírat, pokud si nebudete vymýšlet.

Josef Laufer