Nic pro šovinisty

Slovo tantra nejspíš funguje jako efektní bulvární zaklínadlo. Ještě před premiérou svého dokumentu o lidech, kteří objevují sami sebe na seminářích vycházejících ze starodávné orientální nauky, se o tom přesvědčuje režisér Benjamin Tuček.

„Už mě pozvali do Show Jana Krause, novinářská projekce byla plná lidí,“

diví se osmatřicetiletý filmař. Jako by se kolem tantry i v době naprosté detabuizace sexu držela aureola čehosi tajemného a pikantního.

Tuček sice zachycuje účastníky tantrických kurzů i ve velmi intimních situacích. Jeho film je ale intimní hlavně v psychologickém slova smyslu: odhaluje niterné pocity lidí, kteří jsou nespokojeni se svým životem a rozhodli se s tím něco udělat.

Lekce jménem Děvčátko

Vystudovaný scenárista Tuček se nijak neomezuje hranicemi oboru, ve kterém získal diplom. Už na začátku minulé dekády se o něm začalo mluvit jako o talentu českého hraného filmu. Nejdřív si natáčení celovečerního snímku osahal jako asistent režie Saši Gedeona při Návratu idiota (1999). A ve třiceti natočil podle vlastního scénáře Děvčátko. Nahlíží v něm na svět očima sedmnáctileté dívky, která hledá v náhodných nočních setkáních na periferii Prahy blízkost a souznění. Snímek je atmosférickým pokusem o vhled do pocitů přidrzlé holky ze sídliště, střídá nálady i styly vyprávění. „Všechno šlo vlastně velmi snadno,…