Česko ještě nikdy nebylo tak blízko zavedení přímé volby prezidenta. Jasný souhlas vyjádřili poslanci a nyní se čeká na postoj Senátu. Ještě před rokem by se dalo s jistotou tvrdit, že horní komora parlamentu bude proti, protože se tak připraví o důležitou pravomoc. Hlava státu bez pomoci senátorů totiž téměř nejde zvolit. Už tak slabá pozice Senátu se tudíž v případě přímé volby ještě oslabí.
Co se změnilo, že má najednou změna ústavy šanci na schválení? Politici cítí, že ztrácejí veřejnost. Aféry a neschopnost řešit zásadní problémy zvyšují napětí ve společnosti a zákonodárci vnímají, že by měli dát voličům nějaký dárek. Na osmdesát procent lidí si přímou volbu hlavy státu přeje, takže proč je nepotěšit?
Vzhledem k tomu, jak Češi nekriticky uctívají prezidenty, je dobře, že si ho vyberou sami a ponesou za něj odpovědnost. Jsou tu samozřejmě jistá rizika, třeba že si zvolí populistu nebo celebritu. Jak ale můžeme vidět, obojí je dnes na Hradě a stalo se tak na základě rozhodnutí parlamentu. V tomto ohledu to tedy horší nebude.
Experti se obávají, že přímo volený prezident bude mít silnější mandát než vláda.To riziko tu je a nelze ho podceňovat. Nicméně i okolní země ukazují, že se neděje nic tak dramatického. Už proto, že i prezidenti potřebují strany, minimálně aby je podpořily v kampani.
Poté, co návrh prošel sněmovnou, se vyrojila různá jména možných kandidátů od Miloše Zemana přes Tomia Okamuru po Jana Švejnara. Pokud volba skutečně projde, bude zajímavé sledovat, jak se s ní veřejnost popasuje. Jestli bude znovu dávat přednost tomu, co jí tak vadí a přitom to stále podporuje. Tedy například agresivitu, hrubost a přihlížení klientelismu (typ Zeman), nebo populistickým řečem na jakékoli téma (typ Okamura), či zda budou mít šanci projít experti (typ Švejnar).
Nebude to snadné. Všichni si budeme muset zvyknout na novou volbu, která je výjimečná tím, že se volí jedinec pro jedinečný post. Může to ale posílit vnímání spoluodpovědnosti za veřejné dění.
Václav Klaus poučil svého nástupce, že si může utrhnout více pravomocí, než které mu svěřuje ústava. A občanům ukázal, jak hlava státu může poškodit zemi v zahraničí – kvůli svým extremistickým postojům není zván do významných demokratických zemí. S tím vším se příští hlava státu bude muset vyrovnat a její voliči také. Každopádně odpočítávání dnů do odchodu Václava Klause začíná, stejně jako ubývá čas na představení kvalitních adeptů.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
