POHLEDY (Úryvky z rukopisné prózy Trompe-l’oeil)

– Na čem visí svět? Na nitce pohledu.

Vzrušení z letních šatů zvlněných ve vánku na těle sličné dámy a zároveň lísavě a hebce, v tlumeném náznaku, kreslících jeho obrysy. Nic to nemůže předčit, jen to, když letní vánek krátce zčeří šaty na reklamní figurině před krámem. Jako by se lehce, ale nezapomenutelně pohnula sama pevná zem.

–

Před obchod s konfekcí vyšla prodavačka přizdobená křiklavě velkými brýlemi, s horním rtem vyhrnutým vzhůru tupým úsměvem tu trčí jako řadová reklamní figurina. Z hranatých pánských sak v krámě za jejími zády nerušeně sálá čpavý pach naftalinu a plní uličky mezi špalíry oděvů, kde klouže po bledém lesku parket jen slábnoucí zvuk jazzové trumpety zatoulaný sem až odkudsi z hloubi padesátých let.

–

S pocitem hlubokého ponížení sbírám své rozsypané drobné z chodníku před parukářským krámem, po dlouhé vteřiny vystaven prázdnému pohledu reklamního fešáka z kartonu.

–

Úplně paf tuhnu údivem před výlohou, kde se řada plešatých mužských manekýnů nehybně brodí v haldě podlouhlých, bůhví z čeho servaných cárů…