Posledních patnáct let prožil neslaně nemastně. Je–li život pouhá hodina, pak promrhal víc, než se dá s klidným svědomím snést. Nebylo těžké říct, kde ležel zakopaný pes: stálo to za hovno od chvíle, kdy se oženil. Tehdy v jedenačtyřiceti měl ovšem dojem, že je konečně dospělý.
Jeho guru, zapomenutý katolický bard, tvrdíval rázně:
„Ženatý básník je věcí absurdní.“
A jmenoval ty, kdo prošli životem sami. Většinou to byli chorobní introverti, teplouši nebo úplní šílenci. Pak zamlčel velikány, kteří vedli nejobyčejnější životy, s ženami a dětmi po boku, a přešel rovnou k těm, kteří se oženili, ale nikdy nepřestali být básníky! Jako socha mezi nimi stál Percy Bysshe Shelley; proslulý nepřítel svazku manželského. Dvakrát ženatý. Jeho první žena spáchala sebevraždu, když ji opustil. Druhá manželka Mary napsala román Frankenstein.
Romantik, který se nedožil ani třiceti let. Krasavec. Tak trochu zavražděn… ale jen omylem: násilníci si ho prý – podle lodní plachty ozdobené velkým nápisem Don Juan – spletli s přítelem Byronem. Edward T., Shelleyho přítel a životopisec, ovšem uvádí na scénu tajuplného italského rybáře, který na smrtelné posteli přiznal, že narazil do básníkovy lodi, aby ho mohl okrást. Jeho plán překazilo rychlé potopení plavidla; Shelley utonul. Když jeho tělo po…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
