Česko 2011: deset událostí, které si budeme pamatovat

Atomové Česko

Padla jedna z ikon tuzemského propojení byznysu a politiky, dlouholetý šéf státního energetického gigantu ČEZ Martin Roman, o to více však vzrostla chuť politiků dotáhnout Romanovy atomové plány. Dostavbu zdejší Jaderné elektrárny Temelín označil premiér za ústřední bod budoucí české energetiky. V roztočené velkolepé hře o to, kdo bude novou temelínskou elektrárnu stavět, se střídala premiérova audience v Bílém domě s pražskou schůzkou s ruským prezidentem.

Vše se přitom odehrávalo na pozadí celosvětového odklonu od jádra způsobeného havárií v japonské elektrárně Fukušima. A jakoby v přímém protikladu s oznámeným uzavřením všech jaderných provozů ze strany několika evropských zemí v čele s Německem. Čeští politici zároveň museli shánět ucpávky uší, aby neslyšeli přibývající analýzy o pochybné ekonomické návratnosti stamiliardové temelínské investice.

Hlavy za korupci

Ještě nikdy v historii Česka nepadaly při podezření z korupce ministerské hlavy tak rychle jako v právě uplynulém roce. Už na přelomu roku odstoupil z funkce ministra životního prostředí Pavel Drobil (ODS). Jen několik měsíců poté se stejný scénář opakoval v případě neformálního lídra Věcí veřejných Víta Bárty. Drobil měl krýt korupci organizovanou svým poradcem, Bárta pak sám uplácet „neposlušné“ členy vlastní strany. Oba muži zřejmě četli stejnou korupčnickou příručku, vzhledem k tomu, že shodným cílem bylo systémové vyvádění státních peněz do stranické kasy a financování budoucí kariéry.

Demise však padaly do rukou premiéra i v případech, kdy se něco podobného dosud nepodařilo prokázat a na stole byl „pouze“ nevysvětlený balík peněz. Po neschopnosti věrohodně vysvětlit šestnáct milionů korun na účtu své matky penzistky rezignoval ministr průmyslu a obchodu Martin Kocourek (ODS). A jen dva týdny poté, co vyšlo najevo jeho zatajení bytové investice v tandemu s usvědčeným korupčníkem, odstoupil i ministr kultury Jiří Besser (TOP 09).

Děti do učilišť

Navzdory krizi a nezaměstnanosti hrozící hlavně dělnickým profesím ožil v českém vzdělávacím systému už skoro zapomenutý trend: ministr školství a další autority začali přesvědčovat rodiče, aby poslali své děti do učilišť místo středních škol. A nejde jen o přesvědčování: kraje sepsaly plány, jak slučovat nebo rovnou rušit střední školy, především gymnázia, která přitom patří k dlouhodobě nedostatkovému „zboží“ mezi dětmi po základní škole.

Důvodů toho likvidačního trendu je několik: přechodně nižší populační ročníky dovedly krajské politiky k pocitu, že držet všechny střední školy v chodu není hospodárné. Dalším úspěchem je tlak lobby ředitelů velkých firem, které potřebují málo vzdělanou pracovní sílu pro své montovny a další manuální pozice. A konečně velkou roli hraje také pocit mezi českou inteligencí, že rostoucí počet gymnazistů a vysokoškoláků přináší nepřípustný „pokles úrovně“ studia a že je třeba držet vysokoškolsky vzdělanou „elitu“ národa početně malou.

Hrdina Alois Nebel

Na takového hrdinu by sázel málokdo. Příběh málomluvného jesenického železničáře Aloise Nebela, v jehož halucinačních vzpomínkách ožívají traumata poválečných Sudet, byl nejdříve pozitivně přijat na festivalu v Benátkách a na začátku listopadu si připsal další primát. Jako první český film se uchází o Oscara hned ve dvou kategoriích. Objevil se totiž v seznamu filmů, z nichž se bude vybírat nejlepší animovaný snímek roku. „Mezi animáky je jen osmnáct kandidátů, takže dostat se do desítky je větší šance. Jenže jsou to asi jen plané naděje,“ říká producent filmu Pavel Strnad. „Ale aspoň je nějaká zábava,“ dodává.

Při pět let trvajícím zrodu tvůrcům moc často do smíchu nebylo. Rozpočet se v průběhu let zdvojnásobil na osmdesát milionů. Ale odvaha pustit se do technicky i finančně náročného dobrodružství se vyplatila. Film animovaný unikátní rotoskopickou metodou boduje zejména atmosférou. Sází především na diváky, kterým nevadí pomalé vyprávění a minimalistický děj. Proto devadesát tisíc prodaných lístků v českých kinech představuje slušné číslo. Lidice nebo Muži v naději mají letos více než pětinásobnou návštěvnost, ale na to – řečeno okřídleným úslovím filmového ajznboňáka Wachka – sere pes.

Politika jako firemní projekt

Nejdříve zlákala narychlo vzniklá strana Věci veřejné voliče protikorupční rétorikou a vyneslo ji to až do vlády, pak se ukázalo, že jde o krajně nečitelnou stranu bez vysvětlitelných postojů a motivací. Letošní zjištění MF DNES pak přineslo informaci, že Věci veřejné vznikly jako podnikatelský projekt Víta Bárty s detailně promyšleným byznys plánem, jehož cílem je dostat se k moci a pak obchodovat s veřejnými zakázkami.

Véčka podle průzkumů po příštích volbách nejspíše zmizí z politického života, ale nebude to jen vzpomínka, která tu po nich zůstane. Na jejich příkladu se totiž ukázalo, jak snadné je prolomit dosud nezpochybňovaný systém zastupitelské demokracie a dát veřejnou moc do rukou dobře fungující firmě s čistě privátními zájmy. Nad tím mohou jásat tradiční velké strany jako ODS a ČSSD, protože fenomén VV přinesl podle politologů do společnosti nedůvěru k případně nově vzniklým stranám. Pro voliče je to ale špatná zpráva, velké strany jsou zapouzdřené, nehledají nové osobnosti a jen stěží mohou vyvést českou politiku ze zaběhnutých stereotypů.

Šluknovská bouře

Roky neřešená sociální nouze romské menšiny explodovala v létě ve Šluknovském výběžku. Napřed parta Romů neunesla to, že je číšnice kvůli pozdní hodině vyhodila z baru. Zašli domů pro mačetu a personál podniku posekali na hlavě a na zádech. O pár dní později se incident opakoval – došlo k noční potyčce mezi mladými Romy a etnickými Čechy, přičemž ti první byli početně silnější a vyhráli. Druhý den se oběti dostaly do hlavních televizních zpráv.

Tyto dva incidenty strhly několikatýdenní vlnu protiromských demonstrací napříč celým Šluknovským výběžkem. Do místa se sjeli rasističtí radikálové, kteří spolu s nenávistí poháněnou skupinou místních lidí začali pořádat protestní pochody k domům obývaným romskými rodinami. Hrozícímu lynči zabránily jen mimořádné policejní posily, které na Šluknovsko poslala vláda.

Experti na problémy sociálně vyloučených lokalit se pak shodli, že prvotní příčinou celého konfliktu není ani tak romská kriminalita, na niž si etničtí Češi stěžují, ale umělé vytváření romských ghett, posílání romských dětí do zvláštních škol a značné vyloučení Romů z pracovního trhu. Nečasův kabinet slíbil, že bude všechny tyto problémy řešit.

Euro nebereme

Nedošlo k rozdělení Československa až letos? V jistém smyslu to tak je. Zatímco Slovensko se po vstupu do eurozóny zařadilo do hlavního proudu evropské politiky, Češi se letos pohybovali opačným směrem. Nejvíc je to vidět na jejich vztahu k euru. Před vstupem do EU podle průzkumů CVVM chtělo v Česku platit eurem 58 % lidí. Krátce po vstupu toto číslo o něco kleslo, pořád šlo ale o víc než polovinu populace (přesně 52 %). Od roku 2006 však začala popularita společné měny v Česku chřadnout. Až do krize v roce 2008 se držela na nějakých 45 %. Letos se ale kvůli potížím eura propadla až na 21 %. Euro už nechtějí ani podnikatelé, kteří dřív patřili k hlavním nositelům jeho podpory.

Nejde ale jen o euro, Češi se začali stavět velmi chladně k evropskému projektu jako celku. Značně nejistá je proto podpora veřejnosti pro české začlenění do užšího unijního jádra kolem Německa, o něm se má rozhodovat v únoru. Přitom právě na vztazích s Německem a dalšími zeměmi tohoto jádra závisí rozhodující část české ekonomiky.

Očista u žalobců

V uplynulém roce se také začaly hojit rány, jež důležité instituci státního zastupitelství, se kterou  stojí a padá česká spravedlnost, zasadila k politikům devótní osobnost nejvyšší šéfky Renaty Vesecké. Ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil našel na její místo nezávislého odborníka Pavla Zemana a ten začal státní zastupitelství důsledně čistit. Zásadním činem vedoucím k obnovení důvěry k justici bylo odvolání pražského vrchního žalobce Vlastimila Rampuly, který brzdil vyšetřování „mocensky citlivých“ korupčních kauz, a sesazení jeho náměstka Libora Grygárka, jenž umně manipuloval s nejtěžšími korupčními kauzami v neprospěch spravedlnosti (podle posledních zjištění byl například v častém kontaktu s mocnými lobbisty, jejichž podezřelá konta měl vyšetřovat). Přišla tak doba, kdy se státní zastupitelství pokouší skoncovat s politickým krytím kauz, vláda spolu se Zemanem připravuje i vznik elitního týmu protikorupčních žalobců – specialistů, kteří by spadali přímo pod Nejvyšší státní zastupitelství.

Ne drahým mobilům

Luxus je podle sociologů hodně relativní pojem a Čechům v roce 2011 došla trpělivost se skutečností, že do stejné kolonky tu už léta spadají ceny za mobilní volání. Za tuto jinde ve světě zcela běžnou službu platí tuzemští zákazníci dlouhé roky výrazně nadprůměrné ceny. Při jednom z posledních srovnání vyšlo například najevo, že stejné služby vyjdou Čechy až desetkrát dráž než sousední Rakušany. Letošní novinkou je však fakt, že zdejším telefonistům poprvé dochází trpělivost. V létě se desetitisíce lidí přidaly ke „stávce“, v níž si každý účastník na tři hodiny vypnul mobil. A spolu s občanskou vzpourou dramaticky zesílila i kritika Českého telekomunikačního úřadu, který – namísto aby se snažil o co největší konkurenci – trojlístku mobilních firem dlouhé roky zametá cestičku a lépe než jejich tiskoví mluvčí vysvětluje, že s vysokými cenami nelze nic dělat.

Piráti jdou za katr

Přelomový verdikt nad pirátem silnic Lubošem Lacinou ukazuje, že se v Česku mění přístup společnosti k agresivním řidičům. Řidič přezdívaný „pirát z D 1“ vytlačil ze silnice příliš předpisově jedoucí mazdu, protože ho znervózňovalo, že zpomaluje jeho plynulý trysk dálnicí, a letos mu za to Vrchní soud v Praze potvrdil přísný trest: pan Lacina si odsedí pět let ve vězení. Je to poprvé, co bezohledný řidič odešel od soudu s tak tvrdým postihem, byť lidé ve vytlačené mazdě (která kotrmelci vyskákala přes krajnici)  Lacinův manévr přežili. Dalším agresorem, kterého policie zadržela při pirátském chování, je Aleš Trpišovský, který na D 1 „školil“ pomaleji jedoucí řidiče tím, že je předjel a pak před nimi prudce zastavil: jeho případ ještě není dořešen, ale hrozí mu až dvanáct let vězení. Agresivita na silnicích se letos díky tvrdému trestu pro Lacinu stala mimořádně debatovaným tématem, společnost BESIP spolu s ČVUT vyzkoumala, že agresivního šoféra na českých silnicích potkáte každých šestnáct kilometrů. Zákonodárci se chystají definici silničního pirátství vetknout do zákona.