Česká cesta

Poučení z dějin není nikdy jednoznačné. Když se ve své pracovně v druhém patře Poslanecké sněmovny usadí na pohovku Karel Schwarzenberg, vysvětluje si nashromážděnou českou zkušenost jako výzvu k hledání spojenců a přátel. „Víme, vždy když se Čechům dařilo dobře, začali si vyskakovati a měli roupy. Známe to z husitských válek, podobně jsme dopadli na Bílé hoře. A vždy naše odhodlání jít proti všem mělo patřičné důsledky pro tuto zemi.“ Ministr zahraničí by se rád držel v hlavním evropském proudu, aby Čechy, malý národ uprostřed Evropy, nesmetly sílymimo jeho kontrolu.

O dvě patra níž v atriu sněmovny to předseda vlády Petr Nečas vidí přesně naopak. „Patřit k hlavnímu proudu neznamená ještě mít pravdu. K hlavnímu evropskému proudu svého času také patřilo třeba podepsat mnichovskou dohodu,“ líčí svoje čtení českých dějin premiér. Ten se před pár dny vrátil ze summitu Evropské unie v Bruselu, na němž se odmítl připojit k návrhu hlubšího ekonomického propojení zemí EU. Jako důvod uvedl, že věc musí nejdříve prokonzultovat na domácí půdě.

Sofistikovaní

Teď je úterý 13. prosince a v sálech i kuloárech Poslanecké sněmovny se řeší jeden z bodů usnesení summitu – otázka, zda Česko přispěje půjčkou 89 miliard korun Mezinárodnímu měnovému fondu na pomoc pro případ, že některé evropské země přestanou být v následujících měsících schopné financovat svůj provoz. Půjčka je vnímána jako součást širšího řešení rozsáhlé dluhové krize v Evropě, protože se předpokládá, že když přispějí Evropané – celkovou částkou 200 miliard eur –, pomohou navýšit úvěrovou kapacitu MMF následně také USA, Japonsko, Čína, Brazílie a další globální hráči. Příspěvek fondu není podmínkou účasti ve zmíněném zárodku fiskální unie okolo eurozóny, ale je jedním z kroků, který naznačí, jaký proud si Česko vybere.

Otázka domácí politickou scénu rozděluje. Že záchrana eurozóny je v českém zájmu, se politici až na výjimky jako prezident nebo komunistéshodnou, tím ale shoda končí. Může vůbec našepůjčka Evropě pomoci? Je důležitá pro naše budoucí fungování v EU? Zchudneme, nebo ne? Ohrozí ztenčení devizových rezerv České národní banky, odkud půjčky MMF putují, provoz země v případě náhlé krize? Jsou podmínky fér ke všem zemím? Nic z toho není úplně jasné, ve vládě i parlamentu se ale rýsuje střet – ODS a Věci veřejné jsou proti poskytnutí půjčky, TOP 09 pro.

Občanští demokraté celý problém staví především jako finanční technikálii. Premiér Nečas na tiskovce prohlašuje, že jde o „sofistikovaný odborný problém“, vyzývá k diskusi expertů a odmítá, že otázka má zahraničněpolitický rozměr. Z jeho pohledu si celou věc musí vyříkat ekonomičtí ministři a ČNB.

Poslanci ani ministři skutečně nemají informací nazbyt. Až teprve během týdne se dozvídají, že nejde o dar, nýbrž o půjčku, která může, ale nemusí být jednoho dne inkasována, a že prostředky nepůjdou ze státního rozpočtu, ale právě z rezerv ČNB. Ve sněmovně je náhodou přítomen guvernér centrální banky Miroslav Singer – kvůli jiným bodům schůze – a politici od něj získávají první informace.

Opoziční ČSSD, která je pro poskytnutí půjčky, taknapříklad zjišťuje, že v principu totožnou půjčku ve výši okolo jedné miliardy eur – zhruba třetiny nyní poptávané částky – poskytlo Česko na jaře 2009. ČSSD tedy obratem upozorňuje, že tehdy to vládnoucí ODS vůbec nevadilo. Zákonodárci z různých zdrojů „zjišťují“, že půjčka pro MMF je sice velmi bezpečná, na druhou stranu ale český rozpočet něco stojí. Fond totiž ze zapůjčených peněz vyplácí nízký úrok a rozdíl mezi úrokovou sazbou ČNB a MMF dorovnává státní kasa.

Na chodbě se objevuje Lubomír Zaorálek s vytrženým listem papíru v ruce. „Teď mi to Singer na odchodu tady napsal,“ ukazuje stínový ministr zahraničí mezi klikyháky na částku pěti miliard korun, na niž by státní rozpočet půjčka přišla. O den později, už na zasedání kabinetu, bude podle neoficiálních informací argumentovat ČNB zase jinými, nijak ověřitelnými čísly a vykreslovat katastrofickou vizi, že by banka mohla vyplacením všech existujících závazků včetně nové půjčky přijít o 25 % rezerv. Podobně nejasné je okolo pomoci MMF prakticky vše, včetně závaznosti lhůty 10 dní na rozhodnutí, zda ji poskytnout, či ne.

Sami na lodi

Jestliže ODS líčí půjčku jako technický problém, ČSSD jde spíše to, jak nezůstat stranou. Z mužů okolo předsedy Bohuslava Sobotky je nad taktikou Petra Nečase cítit rozhořčení. Nic nebylo s námi projednáno před odjezdem premiéra do Bruselu, stěžují si socialisté, a dnes byla diskuse zařazena až na samý konec jednání sněmovny. „To máme za odměnu, když vydržíme až do večera,“ poznamenává ironicky Zaorálek.

ČSSD považuje za klíčovou izolaci, jež by nás podle strany mohla čekat, pokud se k půjčce nepřipojíme. Obavy z izolace ovšem naráží na hranice představivosti. Nikdo vlastně neví, co by se mohlo stát, pokud se Česko nepřipojí k půjčce a se svým postojem zůstane samo nebo ve dvojici s Brity. ČSSD má obavy, že Česko bude vyřazeno z jednání o nových ekonomických pravidlech Unie. ODS je schizofrenní. Jednou její poslanci tvrdí, že když odmítneme, „nestane se vůbec nic“.  Podruhé zase Petr Nečas prohlašuje, že pokud bychom se k žádosti postavili zády jako jediní, čelili bychom „závažným politickým komplikacím“. Ty šéf sněmovního výboru pro evropské záležitosti Jan Bauer (ODS) líčí jako „odvetná opatření“ – třeba že by Česko mohlo být vzato na hůl, až se budou rozdělovat nové dotace z evropských fondů – nebo možnost, že se „v něčích očích špatně zapíšeme“.

Plně do symbolické roviny pak rozhodování posouvá TOP 09. Její předseda Karel Schwarzenberg si k rozhovorům nechává okopírovat článek z německého regionálního tisku, jehož titulek reagující na odmítání německých návrhů zní „Nečas vrazil Merkelové dýku do zad“. „Aby si nikdo nemyslel, že naše počínání není okolo vnímáno,“ dodává.

Jeho kolega ministr financí pak ve večerním projevu poslancům vysvětluje,  že o detaily vlastně vůbec nejde. Český podíl na celkové sumě je zanedbatelný, v tuto chvíli se skutečně neví, jestli celý pokus není k ničemu, pokud se k němu nepřipojí neevropské země a suma bude příliš malá. O co se tedy jedná, je gesto. „Buď jsme na jedné lodi, nebo nejsme,“ vysvětluje Miroslav Kalousek a podotýká, že on chce zůstat s ostatními evropskými zeměmi na jedné lodi už jenom proto, že v roce 1989 čmáral po zdech nápisy „Zpátky do Evropy“. Na pomoc mu nečekaně přispěchává Svaz průmyslu a dopravy ČR, zdejší největší podniková lobby, když vydává prohlášení, že jak kvůli struktuře české ekonomiky, tak širším strategickým zájmům není dilematem, zda se vůbec ke státům eurozóny přidat. „Musíme rovnou začít vyjednávat o podmínkách účasti,“ naléhá svaz.

Ani tak, ani tak

V úterní podvečer už ale parlamentními kuloáry nějakou dobu běží informace o údajné dohodě mezi Kalouskem a Nečasem, že Češi prý budou hrát o čas: celou věc na vládě odloží, počkají, jak se rozmyslí další státy, případně budou žádat snížení půjčky. Zda je něco takového možné, ale není jasné.

Na vládě to pak druhý dendopadá, jak se předvídalo. Věc je odložena. Premiér ve středu večer na tiskovce hlásí, že vláda potřebuje „další zevrubné analýzy“, aby mohla rozhodnout. Ministr obrany si pochvaluje „věcnost“ debaty, kde se údajně řešila hlavně čísla a „parametry půjčky“. Širší zahraničněpolitický kontext účasti či neúčasti na pomoci eurozóně prý šel na vládě stranou. Další detaily se veřejnost nedozví, debata probíhala v režimu utajení.

Mezitím se Česko dostává do pohodlnější situace. S pomocí už váhají také další státy neplatící eurem a s kritickým postojem přichází i vlivná německá Spolková banka. K jednoznačně oponující Británii se přidává Estonsko, protože si prý další obnos pro MMF nemůže dovolit. Argumenty o izolaci a společné palubě tím oslabují, účty „má dáti, dal“ získávají naopak na váze.

Ministr zahraničí je den po vládě klidný. Přiznává, že už když šel na zasedání, věděl, že nová půjčka MMF kvůli pochybnostem ostatních zemí zřejmě dozná zásadních změn, pokud vůbec spatří světlo světa, a Česko tak nebude muset hned jasně volit. Přestože se v televizi vyslovil jednoznačně pro poskytnutí půjčky, odklad rozhodnutínepovažuje za prohru. „Je to kompromis,“ říká Karel Schwarzenberg. Býval by prý jen rád, kdyby strohé vládní usnesení obsahovalo slova vyjadřující dobrou vůli Čechů eurozóně pomoci.   

Podobně jako mnozí další pak ministr přiznává, že to hlavní nás teprve čeká. Po Vánocích se začne jednat o návrhu budoucí smlouvy o fiskální unii. Podle ministra Vondry má ODS v této věci jasno a další prohlubování spolupráce odmítá. TOP 09 to však vidí přesně opačně. „Evropa bude celý příští rok hlavním bodem sváru v koalici,“ míní Schwarzenberg. Ministr zahraničí zároveň připouští, že otázka je natolik zásadní a prostoupená emocemi, že by mohla zapříčinit i konec současné vlády.