Anketa: Co vám letos udělalo největší radost?

Kristýna Kočí

poslankyně

Největší radost mi udělalo, že po letech slibů a měsících projednávání se konečně ve sněmovně našla ústavní většina, která schválila přímou volbu prezidenta. Jsem také ráda, že jsem letos získala neuvěřitelně cennou jak politickou, tak osobní životní zkušenost. Dnes už konečně vím, na koho se mohu skutečně spolehnout.

Libor Michálek

finanční poradce SFŽP

Jsem velmi rád, že Nadační fond boje proti korupci založil dne 9. 12. 2011 novou tradici: U příležitosti Mezinárodního dne boje proti korupci ocenit ty, kteří se nebáli upozornit na korupční jednání. Má radost nepramení ani tak z toho, že tato tradice byla založena přesně rok od pořízení nahrávky s exministrem Drobilem, ale z toho, že se tímto krokem prolamují bariéry strachu. Před dvěma lety se Transparency International dotazovala zaměstnanců, zda by ohlásili korupci. Většina odpovídala, že nikoli, a důvodem byl především strach. Za uplynulý rok jsem měl tu čest poznat řadu lidí, kteří projevili odvahu. Za všechny si dovolím jmenovat paní Renatu Horákovou a poděkovat jí. Je radost vidět lidi, pro které není čest, poctivost nebo odpovědnost prázdným pojmem. 

Bohuslav Svoboda

primátor hlavního města Prahy

Nemám příliš rád pojmenování „nej“, protože to vás nutí nadřadit určitou událost oproti ostatním. A radostných událostí bylo za uplynulý rok jistě více. Jako příležitostný hráč a fanda tenisu bych řekl, že nejradostnější událostí roku byl úspěch českého tenisu. Naše tenistky vyhrály nejen Fed Cup, ale Petra Kvitová také dobyla Wimbledon. Kromě ní je v žebříčku prvních šedesáti hráček ještě dalších šest Češek, což je skvělé. Jako lékaře mne pak těší, když mohu pomoci svým pacientkám, ať už se jedná o porody, nebo onkologické záležitosti. A samozřejmě jako primátora mne těší, když výsledky mé práce, kterou se snažím dělat poctivě a jak nejlépe umím, Pražané ocení.

Tomáš Halík

teolog

V tomhle roce se radostné události ve veřejném životě hledají opravdu těžko. Spíš jen probleskují náznaky naděje: rozumnější část Evropy snad konečně našla cestu k přežití krize prohloubením jednoty a vzájemné odpovědnosti a snad v naší zemi převládne vůle být její součástí, a ne ostrovem, vydaným vlivu Putinova Ruska. Snad – jak naznačují události na pražské radnici – ve společnosti roste vůle nekapitulovat před korupčníky a najdou se dost stateční lidé, kteří nezůstanou jen u nářků na korupci nebo neudělají z protikorupčních nálad pouze výtah k vlastní moci. Mám dojem, že je u nás i ve světě trochu zřejmější, kdo je kdo, že nastává tolik potřebné „tříbení duchů“.