Tápání po česku

Na Slovensku se v uplynulých týdnech velmi živě diskutovalo o tom, jakou má země pod Tatrami zaujmout pozici před evropským summitem, který proběhl ve čtvrtek večer v Bruselu.

A diskutovalo se nejen v médiích, ale také, či spíše především v nejvyšších politických patrech – v parlamentních výborech a ve sněmovně. Premiérka Iveta Radičová odjížděla ve čtvrtek do Bruselu s širokým mandátem přes celé politické spektrum, tedy včetně podpory od Roberta Fica. S mandátem, kterého si slovenská společnost je a bude vědoma. Slováci zkrátka vědí, co a proč v Evropě chtějí či nechtějí, a mají to dokonce prodiskutováno. Navíc Slovensko nemusí řešit otázku, zda zůstat, či nezůstat v tzv. tvrdém jádru Unie. Je členem eurozóny a v tvrdém jádru chce zůstat.

O jasně prounijním polském postoji, který artikuloval polský ministr zahraničí Radek Sikorski, bylo napsáno mnoho. S hrubými obrysy návrhů na kontrolu rozpočtů souhlasí a chtějí dělat de facto všechno, jako by už v eurozóně byli. Přitom má Polsko dostatek ekonomů (tamější ministr financí Jacek Rostowski patří mezi nejlepší v Evropě) a nikdo z nich nepožaduje návrhy na změny smluv či novou mezivládní smlouvu za nějaký problém pro polské hospodářství.

Jak propastně se od toho liší situace v České…