Keltův sen

Poslední román Maria Vargase Llosy Keltův sen dokazuje, že autor nemění témata, jen jejich literární zpracování. Když se Mario Vargas Llosa rozhodoval zpracovat život sira Rogera Casementa – bojovníka za lidská práva, který byl pro účast na velikonočním povstání za samostatnost Irska v roce 1916 popraven –, ještě nevěděl, že je laureátem Nobelovy ceny za literaturu. Důvod, který Nobelova komise uvedla pro udělení ceny, byl logickým vyústěním celoživotní literární práce Vargase Llosy a román Keltův sen jen zpětně potvrzuje, že to odůvodnění bylo přesné a přiléhavé: „Za zmapování struktur moci a pronikavé zobrazování odporu, revolty a porážky jednotlivce.“

Román Keltův sen se může zdát formálně jednoduchý: je vystavěn na pravidelném střídání dvou dějových linek. Ta první chronologicky popisuje kontroverzní život sira Rogera Casementa, jeho diplomatickou misi v Kongu, kde se ostře vymezil proti způsobu, jakým jsou pod patronátem belgického krále Leopolda II. násilně zotročováni a vykořisťováni místní obyvatelé, jeho boj za jejich práva, samostatnost Irska a další diplomatickou misi v Peru. Druhá dějová linka popisuje poslední dny trávené ve vě

zení před popravou. Avšak to, v čem spočívá literární finesa, kontroverze a autorská výzva, leží o kousek dál: v rovině etické a morální.

Postava Rogera Casementa totiž jednoduchá není, a přestože čtenář instinktivně tíhne k tomu hlavním hrdinům fandit, zde leckdy sykne a zaváhá. Vargas Llosa vystavěl profil protagonisty velmi citlivě, s mistrným dávkováním informací a přesným načasováním. V první části knihy tak čtenář nabývá dojmu, že má co dělat s irským Mirkem Dušínem, mužem bez bázně a hany, který s odhodlaností čelí krutým nástrahám konžského pralesa, aby světu mohl přinést pravdivou zprávu o krutém vykořisťování místních obyvatel. Jenže ve chvíli, kdy tato charakteristika začíná nudit, po kapkách prosakují další informace: možná pedofilie, stále zaslepenější nacionalismus, radikální touha po samostatnosti Irska a příslib poskytnutí strategických irských území německé armádě.

Keltův sen tak můžeme číst několika způsoby. Jako román na hranici literatury faktu, jako portrét osamělého člověka, kterého celý svět bolí, jako poctu Irsku, jako obraz stinné tváře humanity, kdy představitelé kolonizátorských velmocí neváhali ve jménu ušlechtilých ideálů a vyšší civilizační úrovně mučit, zotročovat, sekat ruce a znásilňovat ženy, a která se k údivu všech stávala každým úsvitem obyčejnější, smutnější a nenapravitelnější.

Autorka je vedoucí kubánské sekce Člověka v tísni.

Mario Vargas Llosa: Keltův sen

Přeložila Jana Novotná, Garamond, 416 stran