Rakovina

Kdo pravidelně vystupuje z pražského metra na zastávce Nádraží Holešovice, patrně si již všiml komiksového portrétu básníka Jana Těsnohlídka, vyvedeného v životní velikosti na jedné z tamních stěn ilustrátorem a hudebníkem Jaromírem 99 (spolutvůrcem Aloise Nebela). Že jako „hlas ulice“ na podobnou zeď patří, o tom nás přesvědčuje jeho druhá básnická sbírka Rakovina.

Těsnohlídek je jeden z mála básníků, který píše o jevech a osudech kolem sebe, ve společnosti, nikoli výhradně o svých osobních záležitostech. A jako beatnici stylem zdánlivě jednoduchým, jaksi zdrsněle prévertovským, kterého není třeba se bát, třebaže jste poezii dodnes dobrovolně nečetli. Kvůli této přímočarosti však není důvod dívat se na autora z náročnějších pozic skrz prsty – i tento styl bez metafor či složitějších figur do poezie patří, pokud je sklouben s odpovídajícím obsahem. A to zde je – ať už se jedná o momentky ze života bezdomovců, návrat gamblera z jeho „šichty“, anonymní veterány balkánských válek, Vánoce v dětském domově, ztracenou a zabitou dívku Aničku nebo o celkovou roztrpčenost ze života, v němž je nutné přijít kvůli práci o takřka všechen čas, notnou porci osobní svobody a před důchodem vítězně odeslat poslední splátku hypotéky. Odtud i pramení celkově ztracenecké ladění, jež nenabízí žádné východisko.

Přestože mnohé básně jsou strhující, ne všechny jsou vydařené – největší emoce ještě před vydáním sbírky vyvolala Rasistická poezie, jejíž závěr na rozdíl od předchozího zbytku vyznívá jako otevřená podpora rasismu. Proti básni otištěné v časopise Tvar protestovali jiní tři nositelé Ortenovy ceny, Jaromír Typlt, Martin Langer a Jonáš Hájek, a pohrozili dokonce jejím navrácením (nicméně zatím tak neučinili). Byla to reakce jistě dobře míněná, byť ve výsledku jen přehnaně ukázala na jeden ne zrovna dvakrát chytrý text, za kterým lze nejspíš hledat koktejl namíchaný z touhy vyprovokovat čtenáře k reakci, z nechuti k často přehnané politické korektnosti a z nesmlouvavého požadavku, aby se literatura stala průvodkyní současnými společenskými tématy.

Sbírka sice zapadá do současné atmosféry celosvětové sociálně laděné naštvanosti, ale autorova společensky angažovaná poezie bude patrně vždy nahlížet okolí zejména přes životní kotrmelce lidí nejen ze dna, a právě tyto básně o konkrétních osudech by neměly ztratit dech ani po čase, v dobách, doufejme, klidnějších. Proloženy texty o momentálních událostech mohly by Těsnohlídkovy sbírky dát jednou dohromady svéráznou dobovou kroniku.

Autor je publicista a písňový textař.

Jan Těsnohlídek ml.: Rakovina

JT’s nakladatelství, 45 stran