Všude samá chemie

První ranní paprsek světla prolétl kolagenovou zorničkou mého oka a zachytil se v molekule rhodopsinu. Zvedl jsem se z polyuretanového polštáře, rozsvítil wolframovou žárovku a otevřel okno, abych v ložnici zvýšil koncentraci O2 a vyvětral nahromaděný CO2. Včerejší dávka penicilinu a acetylsalicylové kyseliny již stihla rozpustit veškerý mukopolysacharidovýgel v mých dutinách, takže jsem zase musel do práce. V koupelně jsem se opláchl chlorovanou vodou a odrhnul si bakteriální biofilm z fluoroapatitové skloviny směsí detergentů, abraziv, peroxidu vodíku a mentolu.

Patřičně osvěžen jsem se navoněl směsí éterických olejů a pomocí solí hliníku s přídavkemmethylparabenu zastavil transpiraci své pokožky v podpaždí. Potom jsem se povrstvil oblekem z 80% bavlny, 15% polyesteru a 5% elastanu a vydal se do práce. Před domem z křemičitanových kompozitů jsem se pokochal ftalocyaninovou modří svého nového vozu, zažehl směs uhlovodíků s oktanovým číslem 98 a zařadil se do dopravní kolony. Po ránu jsou moje reakce zpomalené, ale chrom na náraznících dnes zůstal nepoškozen a za chvíli už se kaučuk pneumatik setkal s asfaltem parkoviště před naším úřadem. Na cestě k papírům z celulózy vyběleným chlorem jsem ještě natáhl z cigarety směs CO, formaldehydu a dehtu.

V práci jsem si hned dal kávu z pražených extrudovaných bobů s rafinovaným cukrem a odstředěným mlékem, abych se lépe koncentroval. Vtom se mi do krve vyplavil adrenalin, neboť jsem spatřil silonové punčochy své nové kolegyně. Pochválil jsem jí vlasy odbarvené peroxidem vodíku a navrhl krátké sdílení tepla, hmoty a hybnosti na pánském záchodku vydezinfikovaném chlornanem sodným. Její reakce byla bohužel negativní.Usadila mě argumentem, že páchnu kvartérními aminy, ačkoli jsem měl oblek vypraný ve směsi dodecylsulfátu sodného, fosforečnanů, zeolitů a lipáz. Po zbytek dne se ode mě separovala, čímž mě připravila o veškerý pozitivní náboj a zredukovala mou pracovní morálku.

V poledne jsem rozbalil polyetylenový sáček, abych se nasytil dietní šunkou z vody, soli a sójového proteinu s přídavkem rozemletých kuřecích hrudníků, kterou jsem zajídal chlebem z vody, soli a sójového proteinu s přídavkem mouky 00 namazaným margarínem z vody, soli a sójového proteinu s přídavkem hydrogenovaných tuků. Zapil jsem to vydatně limonádou z vody, cukru, kyseliny citronové a CO2, kterou jsem si přinesl v polyetylentereftalátové lahvi. V mozku se mi vyplavily endorfiny, uvědomil jsem si svůj potenciál a zbytek směny jsem již vykazoval vyšší aktivitu.

Najednou bylo pět hodin, čas vytěsnit z hlavy práci a tím si zachovat duševní rovnováhu. Večer byl teprve in statu nascendi. Vydal jsem se tedy mezi neony, xenony a halogeny velkoměsta. Prohlížel jsem si zlaté šperky a titanové hodinky ve výlohách ze sodno-vápenatého skla, vyhýbal se skupinkám radikálů a těkavě pozoroval silikony kolemjdoucích slečen. Před návratem domů, kde budu u obrazovky z tekutých krystalů sledovat vibračně-rotační vystoupení celebrit, jsem ještě vběhl do večerky, abych si koupil lahev vody se 45% etanolu a stopami vyšších alkoholů. Prodavačka na mě zírala, jak si důkladně pročítám etikety tištěné amorfním uhlíkem a vybírám tu správnou značku. Nesměle zašeptala: „Člověk musí být opatrný, co si kupuje, že? Dneska je ve všem tolik chemie.“ Obrátil jsem se na ni a povídám: „To máte pravdu, paní, samá chemie, jeden by se z toho zbláznil.“

JAROSLAV ZELENKA, biochemik