Konec nevinnosti

Úřad známý pod zkratkou MPO obvykle nazýváme zkráceně jako ministerstvo průmyslu, abychom šetřili tiskařskou čerň. Tentokrát je ale důležité dodat „a obchodu“. Volba Martina Kuby ministrem průmyslu je totiž obchodem – obchodem Petra Nečase. Také by šlo mravokárněji říci, že jde o jakýsi konec Nečasovy nevinnosti.

Změna

ODS jako by si výběrem Martina Kuby lehla uprostřed boje na záda a okázale se vystavila útokům všech svých kritiků. Kuba je původní profesí lékař a nikdy nevynikal jako člověk, který ve straně řeší ekonomiku. A na MPO byli dosud dosazováni politici, kteří delší čas na tento post aspirovali. To ale není nutně přednost, jak jsme mohli vidět třeba u Miroslava Grégra, ministra ve vládě Miloše Zemana. Jako bývalý ředitel strojírny za komunismu pojal svůj rezort jako místo, kde zájmy ředitelů firem stojí nad zájmy daňových poplatníků. Moderní ministr průmyslu by měl dělat opak.

Není jisté, jestli tohle Nečas od Kuby chce, a už vůbec není jisté, jestli takto sám nový ministr uvažuje. Z pohledu premiéra má Martin Kuba úplně jiné přednosti. Je předsedou důležité jihočeské organizace, která – pokud ji bude mít Nečas na své straně – zajistí premiérovi důležitou podporu ve vnitrostranických střetech, jako byl nedávno ten ve středních Čechách s Petrem Tluchořem. Už při obsazení postu ministra zemědělství se ukázalo, že Nečas pojímá vládu jako místo, kde se dají dobře realizovat obchody s různými křídly ODS, a potvrzuje se to i teď.

Ani to by nemuselo vadit. Přece jen jde o politiku, kde premiér může a měl by sledovat nějaké dlouhodobější zájmy, které mohou být z obecného hlediska důležitější než osoba toho či onoho ministra. Nečasovu vládu (a taky nás) možná čekají nejtěžší časy, jaké tu za posledních dvacet let byly. Vážně hrozí rozpad eurozóny a návrat recese. Pokud jde Nečasovi o reformy a záchranu finanční stability (předpokládejme, že ano) a přitom vidí, že to nepůjde bez zásadních mocenských obchodů uvnitř ODS, pak je Kuba celkem akceptovatelnou položkou v těchto účtech.

Problém však je, že doteď nám Nečas ani nenaznačil, že by uvnitř ODS řešil něco tak složitého, co ho najednou nutí dělat pravý opak toho, co tvrdil vloni. Tehdy na sjezdu ODS nechtěl Kubu ve vedení strany kvůli jeho velmi špatné pověsti. Ta se přitom nijak viditelně nezlepšila. Jestliže tedy Kuba nemá pro Nečase na MPO význam jako odborník ani jako slibný regionální politik na vzestupu (Kuba prohrál poslední krajské volby a poslední komunální volby v Českých Budějovicích, kde musel odejít do opozice), znamená to jediné: Martin Kuba má pro Nečase cenu právě kvůli vlastnostem, které Nečasovi ještě vloni vadily natolik, že proti nim otevřeně vystupoval. A to je asi nejzásadnější změna, kterou Nečas za poslední rok prodělal.

U nás na jihu

O co víc Nečas posiluje uvnitř ODS, o to víc možná ztratí v očích veřejnosti. Kubova špatná pověst pramení – jak všichni vědí – z jeho blízkých kontaktů s Pavlem Dlouhým, známým kmotrem z Hluboké. Co to znamená?

Když Respekt před časem připravoval o Dlouhém článek, zjistil, že Dlouhý nemá nějakou hmatatelnou, nezpochybnitelnou moc. Zato kolem něj panuje spousta mýtů. Rozhodně není chudý, zdaleka mu ale nepatří to, co si lidé v jižních Čechách šuškají. Vše se opírá o jeho kontakty a z nich plynoucí vliv, jeho moc je tedy vždy jen taková, jakou mu jeho okolí přisoudí. I to však v usedlých jižních Čechách stačí, aby tento nekorunovaný král klientelismu vítězil. Ovládá tamní ODS a udržuje skvělé kontakty s dalšími stranami, které jemu a jeho lidem zajišťují přístup k dobrým pozicím a dobrým obchodům. Hodně věcí umí vyjednat a s každým se dohodnout, tedy pokud onomu „každému“ nevadí, že z takových dohod odchází tak trochu ušpiněn a zavázán člověku s velmi špatnou pověstí a nevyzpytatelnými manýry.

Martin Kuba se tohoto ušpinění evidentně nebál. Vycítil, že na spojenectví s Dlouhým lze vydělat, a už několik let je proto jedním z jeho nejbližších lidí. Dlouhý jako člověk v pozadí potřebuje takové Martiny Kuby, kteří budou ochotni prosazovat jeho nápady a plány navenek. Pomocí podezřelého náboru nových členů ovládli budějovickou ODS, což jim zaručilo vládu nad celou jihočeskou ODS. Podobný postup pak zopakovali v Písku a Strakonicích. Obvykle to provázely předem sepsané kandidátky a snaha o jejich rychlé odhlasování. Žádné debaty, žádné velké politické ideje, jen tvrdý tah za mocí. Společníci z proslulých sezení u Dlouhého na Hluboké, pánové z ODS a ČSSD, se pak dohodli na rozdělení moci v kraji. Kuba a jeho lidé obsadili důležité posty ve vedení nemocnic a městských firem, sám Kuba pak na kraji obsadil pozici náměstka pro dopravu, kde se rozdělují důležité zakázky, a odpovídá i za rozdělování evropských peněz, které jako velmi podezřelé začala vyšetřovat policie.

Zimola zasahuje

Kubova volba se podobá volbě Aleše Řebíčka ministrem dopravy před pěti lety. Řebíček spadl z čistého nebe, a nebylo tak jasné, proč právě on má být ministrem. Miliardové zakázky jeho firmě Viamont pak ukázaly, že mohlo jít o Topolánkův geniální tunel na státní kasu (udělat ministrem dopravy majitele firmy, které lze nenápadně přihrávat dopravní zakázky). Teď může jít o něco podobného.

Sám Kuba v novinách prohlásil, že jako příznivec Temelína bude pro Nečase dobrý ministr právě proto, že prosadí jeho dostavbu. Možná že v tom je skutečně klíč Kubovy volby. Před nedávnem prohlásil jihočeský hejtman za ČSSD Jiří Zimola, že když vláda nedostaví dálnici z Prahy do jižních Čech, kraj dostavbu Temelína zablokuje. Pavel Dlouhý je jedna ruka s  lidmi v jihočeské sociální demokracii, má tedy páky i na Zimolu. Ministerská funkce pro Dlouhého člověka tedy může být pro Nečase přijatelnou cenou, jak vzpurného hejtmana zpacifikovat. Poučeni případem Řebíček si ale můžeme domýšlet i další variantu: Zimolův odpor proti novým blokům v Temelíně byl jen hraný, aby Dlouhý a spol. zvýšili cenu svého kandidáta na post ve vládě a získali další vliv a další obchody.

Ať tak či onak, očista ODS od kmotrů, s níž Nečas vstupoval do vedení strany, končí, nebo spíš nikdy nezačala. Do příštích parlamentních voleb tedy půjde ODS s pověstí strany, kde skutečně rozhodují kmotři. Uvidíme, jak si s tím čeští voliči poradí.