Dobrodružství jménem kocovina

Na začátku bylo slovo a doufejme, že ještě nějaký čas zůstane, byť tomu tištěnému se v jednom kuse prorokuje konec. Forma se bezpochyby změní, obsah ale snad ne – v některých případech by to byla věčná škoda.

Americký časopis The New Yorker láká čtenáře ke stažení své iPad verze desetistránkovým esejem Joan Acocellové, literární kritičky a obávané recenzentky tance. Pokud nejste zrovna fanda moderního baletu, možná si pomyslíte, že The New Yorker cílí na překvapivě úzkou čtenářskou obec. Nicméně autorčin esej tentokrát pojednává o – kocovině. A tady je čtenářská obec vcelku široká.

Článek Joan Acocellové je zábavný od prvního do posledního písmene. Už v úvodu pokládá trefnou otázku: „Že vědci ještě nevymysleli lék proti rakovině, to se dá pochopit, ale proč ne proti něčemu tak banálnímu jako kocovina?“ Problémem je podle Američanky nedostatek vědeckého zmapování kocoviny, za což zase může nedostatek příležitostí k výzkumu. Peníze na něj totiž přidělují různé grantové komise a schvaluje etická komise. „A ta se evidentně nechystá kývnout na řízené opíjení lidí, což je ale jaksi nutná vstupní podmínka ke studiu kocoviny.“

Joan Acocellová se proto pustila do vlastního pátrání – „v literatuře, barech, mezi přáteli“ – a zjistila například, že se…