Politik, který nebyl

Co je horšího než podezřelý politik? Podezřelý politik, který se ztrapnil. Přesně to se stalo dnes už bývalému ministrovi průmyslu Martinu Kocourkovi. Jeho případ už byl poměrně jasně popsán, nicméně pozornost si zaslouží i Kocourkův příběh. Respektive to, jaký typ politika v českém prostředí reprezentuje. Ten totiž bohužel ze scény nemizí.

Profesionální zasedač

Středeční tisková konference, kde chtěl Kocourek vysvětlit podivné finanční machinace a příjmy, do kterých byla zapletena i jeho matka, jistě vstoupí do historie. Tolik trapnosti, neschopnosti a vytáčení se jen tak nevidí. Následná rezignace přišla ukázkově brzy, ale otázky stále zůstávají.

Například ta celkem banální: Kde se vlastně Kocourek vzal? Celá jeho kariéra nespočívala na tom, co uměl, ale na tom, že se najednou z ničeho nic objevil a pak už vytrvale dokázal stát tam, kam ho jiní postavili. Tak trochu jako kdyby byl předobrazem k písni Pražského výběru Snaživec, která je o „chlápkovi, co moudrosti moc nepobral“ a „ještě jednu vlastnost měl, že byl splachovací“ atd.

Kocourka si krátce po revoluci vzal za poradce Václav Klaus, ale proč, to netušíme a sám Kocourek nikdy neudělal nebo nevymyslel nic, co by nám jeho důležitost dalo poznat. Víme však, proč brzy začal stoupat výš a výš: Není totiž žádanějšího povolání než nic nekomplikující vykonavatel rozhodnutí druhých. Tak udělal kariéru u Klause, dostal se do sněmovny a zasedal v dozorčích a jiných radách: Fondu národního majetku, Pozemkového fondu, Unipetrolu, České spořitelny či ČEZ. Byl to zkrátka profesionální zasedač.

Martin Kocourek byl tak trochu všude a jakoby nikde. Zastával vlivné pozice, ale stále se držel mimo pozornost médií. Časem dostal nálepku ekonomický expert ODS, málokdo však tušil, na co že to má být expert. Ani sama strana ho nějak výrazně nepotřebovala a vlastně ani netušíme, proč se stal ministrem průmyslu – tématu příliš nerozuměl, nepatřil k žádnému politickému křídlu, které by bylo třeba uklidnit vlivným postem. Protože ale pořád někde postával, nikdo se moc nedivil, že najednou stojí i ve vládě.

Co bude příště?

Uplynulých čtrnáct dní učinilo všem těm nejasnostem kolem Kocourka přítrž. Když Mladá fronta DNES zveřejnila informaci, že ministrova matka dostala za podivných okolností šestnáct milionů korun,zvolil Kocourek podivnou výmluvu – peníze jsou jeho, a protože chtěl před rozvodovým řízením oblafnout manželku, převedl je na matčino konto.

Tisková konference se změnila v komickou estrádu, ale doufejme, že pobavení nepřehluší dosud nevysvětlené téma: Kde Kocourek přišel k tolika penězům? Jeho verze, že dostal půjčku a pak zázračně investoval, je nepřesvědčivá. Případem by se měla zabývat policie (a zřejmě se k tomu i chystá) se zvláštním přihlédnutím k pevným vazbám poutajícím léta Martina Kocourka ke společnosti ČEZ.Tři roky staré zázračné zbohatnutí by možná pomohlo vysvětlit, proč tento politický matador vystupuje už nějaký čas jako obchodní zástupce ČEZ. 

Zvlášť viditelné to bylo v době jeho úřadování na ministerstvu, kdy s vážnou tváří předkládal vládě rozklady o nutném budování dalších a dalších jaderných elektráren. I kdyby se z těchto megalomanských plánů uskutečnil jen zlomek, bude to zásadní a obtížně zvratitelná vzpruha pro těžkotonážní centralizovanou energetiku, jejímž symbolem je tu právě ČEZ.

Jak ukázala Kocourkova minulost, komu sloužil, tomu sloužil bezvýhradně. Ještě před pár dny tvrdil, že vše dělá v zájmu veřejnosti. Jenže muž vysvětlující objev vysoce podezřelých peněz svým podvodem vůči manželce není vůbec důvěryhodná figura. Demise je přijetí politické odpovědnosti, to však v Kocourkově případě nestačí.

Případ má ještě jeden rozměr. Kolem společnosti ČEZ se evidentně rozehrává velmi tvrdý boj, ze kterého vidíme jen chvilkové záblesky. Nejdříve média dostala podklady o tom, že bývalý ředitel ČEZ Martin Roman má vazby na Škodu, takže byl zřejmě léta ve střetu zájmů. Nyní unikla do médií informace o Kocourkovi. Co bude příště?