Nejde jen o to někoho zavřít

Soudkyně obvodního soudu pro Prahu 1 minulý týden zastavila stíhání Martina Knetiga za nepřímé úplatkářství. V justiční praxi jde o velmi neobvyklé rozhodnutí. Soud je totiž od toho, aby až během přelíčení vyjasnil, nakolik jsou tvrzení obžaloby podložena důkazy, a vynesl rozsudek. Ne aby rozhodoval bez jediného stání.

Verdikt soudu proto vyvolal velkou diskusi. Sama soudkyně své rozhodnutí veřejně nevysvětlila, a tak můžeme slyšet hlavně spekulace podle toho, jak se komu co hodí. Někdo říká, že se konečně našel někdo statečný, kdo se vzepřel kriminalizaci lidí kolem bývalého ministra životního prostředí Pavla Drobila. Častěji ale slyšíme opačný názor, jde o další pokus zastavit vyšetřování korupce, která by mohla sahat do vysokých pater politiky. Momentální problém vyšetřování případu Knetig je ovšem skryt jinde. Ve znervózňujícím faktu, že nevíme, co policie vlastně vyšetřila, jaké má svědky a důkazy. Stejně tak nevíme, proč se soudkyni zdají policejní vyšetřování a žaloba státních zástupců neprůkazné či nedostatečné.

Jen krátce si připomeňme, co známe z veřejných zdrojů. Martin Knetig se loni v říjnu sešel s vysokým představitelem Komerční banky a nabídl mu obchod. Za to, že si Státní fond životního prostředí uloží u banky miliardy korun, bude banka sponzorovat ODS (a potažmo i politickou dráhu…