Česká kyselka

Málokterá lokální památka tady budí takové vášně: vzduchem létají nadávky a už i jedna facka. Zpustlý lázeňský areál v Kyselce na Karlovarsku je odvrácenou stranou zářivého byznysu s logem Mattoni, teď se však otevírá šance, že unikátní stavby přece jen přežijí.

Máme plán

Při pohledu na zbytky lázní, které pro smetánku z celé Evropy nechal na konci 19. století v obci Kyselka vybudovat úspěšný obchodník s minerálkou Heinrich Mattoni, musí člověk notně zapojit fantazii, aby si představil jejich zašlou slávu. Z patnácti domů postavených v historizujícím stylu jsou dnes torza fasád se zabedněnými okny. Propadlé stropy pokrývá prach, v okapech se zabydlela divoká vegetace. Při procházce mezi zdecimovanými budovami rozesetými po skále nad příjezdovou silnicí udeří do očí jednoslovná zkratka té zkázy okolo, nastříkaná sprejem na vlhkou zeď kdysi vyhledávané Ottovy kolonády – „Fuck“.

Přímo na kolonádě, budově nad pramenem pojmenovaným podle řeckého krále Otty I., který lázně v roce 1852 navštívil a zachutnala mu zdejší minerálka, je trochu živo. Na lešení před čelní fasádou pobíhají dělníci, jejich hovor přebíjí údery kladivem, o trubky občas cinkne hřebík. „Dávejte bacha! Ještě to není celý vyfutrovaný, hotovo bude až 20. listopadu,“ zní povel jednoho z nich, když se pozůstatek parket pod nohama zhoupne a do prázdného prostoru táhle zavrže.

Právě dělníci jsou spolu s naskládanými prkny a rolemi izolačního materiálu zhmotněním zatím malého vítězství v boji za záchranu Mattoniho odkazu. Inspekce památkové péče letos uložila majiteli kolonády, české firmě C.T.S. Duo, tuto a další budovy zastřešit a zpevnit, aby se zlepšily vyhlídky chráněného objektu na přežití blížící se zimy.

Zní to jako banalita, ale v porevoluční historii lázní jde o podstatnou změnu. Divoké podnikatelské roky v Česku v devadesátých letech, střídání majitelů a nedostatečné zákonné jištění památek totiž přivedly Mattoniho lázně až sem, na pokraj zkázy. S budovami se jednoduše nic nedělalo a nechaly se chátrat. Teď většinu lázeňských staveb vlastní zmíněná firma C.T.S. Duo, zbytek pak Karlovarské minerální vody (KMV), které z podzemí čerpají vodu a vyrábějí z ní populární mattonku. KMV zároveň patří všechny pozemky okolo budov. A byť sodovkárně připadlo několik chráněných domů už při privatizaci před téměř dvaceti lety a C.T.S. Duo získala hlavní lázeňské stavby na konci roku 2006, ani tyto dva partnerské podniky dědictví po Heinrichovi Mattonim neopravily.

Změna nastala až začátkem letošního roku, kdy se do věci vložila Asociace pro ochranu a rozvoj kulturního dědictví ČR – malý, ale hlasitý občanský spolek obránců památek, který na sebe dosud nejvíc upozornil kampaní proti špatné opravě Karlova mostu. Asociace zřídila internetové stránky na záchranu lázní Kyselka, sepsala petici se stejným cílem – dodnes ji podepsalo patnáct tisíc lidí –, alarmovala média a lobbovala u památkářů, aby majitele hnali k zodpovědnosti za stav jim svěřeného národního bohatství. Výsledkem veřejného tlaku je projekt na zmrtvýchvstání lázní a také speciální web, který v září představili oba vlastníci – KMV a C.T.S. Duo – jako svůj společný záměr.

Příběh by teď mohl skončit konstatováním, že vše je na dobré cestě a starý Mattoni se může přestat obracet v hrobě. Jenže tak to není. „Revitalizační plán“ vyvolává prudké vášně daleko přesahující hranice Kyselky.

Přijíždí prezident

„Je to celé velká kamufláž,“ nebere si servítky Pavel P. Ries, vysoký muž s bílým plnovousem, dokumentarista a šéf bojující asociace. Stojí tu před Ottovou kolonádou a pobíhání dělníků ho příliš neuklidňuje. „Majitelé chtějí nechat budovy spadnout! O ničem jiném ta jejich revitalizace není,“ říká nasupeně a nešťastně zároveň.

Řeč je o tom, že navržený projekt počítá se zachováním sedmi budov a zbylých osm chtějí KMV a C.T.S. Duo zbourat. Tak lehké to ale nebude. Na všechny stavby areálu se totiž vztahuje ochrana kulturní památky – byla potvrzena naposledy letos –, a pokud ji památkáři neodejmou, demolice neprojde. Ries má však obavu, že majitelé na zamítavé stanovisko památkové péče ve skutečnosti sázejí, aby pak nechali budovy tak, jak jsou, s odkazem, že jejich snaha neprošla. A až na nich zub času dokoná své dílo, „elegantně se zbaví nemovitostí, o které stejně nemají zájem, a konečně si budou moci na prázdném pozemku postavit novou továrnu“.

Majitel KMV Alessandro Pasquale, usazený o něco později v sále palácového sídla společnosti v centru Prahy, nad tím rezolutně kroutí hlavou: „Nesmysl! Proč bych měl chtít postavit továrnu na nepřístupném terénu na skále?“ Jeho plán nepočítá s obnovou lázeňského provozu, protože investice v řádu půldruhé miliardy korun by se podle jeho odhadů nikdy nevrátila. Namísto toho by v Kyselce mělo vyrůst muzeum sodovkové výroby, z Mattoniho vily hned u silnice by se měl stát hotel, na Ottově kolonádě vznikne podle projektu kavárna a kulturní centrum a obnovený park okolo by měl sloužit výletníkům. A mělo by se i bourat. „Ty budovy, pro které nevidíme do budoucna žádné využití nebo které jsou už příliš zchátralé,“ pokračuje Pasquale.

Na otázku ohledně ochrany staveb pokýve hlavou. „Musíme najít životaschopné řešení pro celý komplex a to znamená kompromis i ze strany památkové péče. Jinak řečeno, odejmutí ochrany z některých domů,“ řekne a ještě dodá: „Pro nás je cenná půda v areálu, protože je v ní voda a my tam chceme dělat průzkumné vrty. Nabízíme však řešení i pro lázně. Pokud neprojde, pak nevím. Že bych ale a priori chtěl nechat budovy spadnout, je lež. Nebudu přece veřejně hájit nějaký plán a pak to nechám zničit. Na dobrém jméně naší firmy si zakládám,“ reaguje Alessandro Pasquale.

Lidé z asociace však jeho slovům nevěří. Odkazují na dlouholetý nezájem KMV o domy – památkáři kvůli tomu aktuálně vedou proti KMV a také C.T.S. Duo správní řízení – a také na to, že když majitelům nabídli, ať jim budovy bezplatně přenechají a asociace se o ně postará, řekli „ne“. „Jakýkoli plán musí zajistit jasné využití staveb a také financování. Asociace nám za měsíce kritiky na naši adresu nepředvedla ani jedno,“ zdůvodňuje to pro změnu zástupce C.T.S. Duo Petr Dostál a stejně jako Pasquale tvrdí, že aktivistům jde jen o mediální hon na velké firmy, a ne o záchranu lázní. „Co se oba podniky starají, kde bychom sehnali peníze na zachování budov?“ kontruje naopak podrážděně Martin Kadrman z asociace. „Naše práce není přicházet s výkresy, nejsme investor. My upozorňujeme na ohrožené památky.“

Emoce vyhřezly naplno letos v září, kdy se do Kyselky vypravila v rámci návštěvy kraje hlava státu. Před shromážděným davem tam Václav Klaus zasáhl do sporu a postavil se za Alessandra Pasqualeho, v té chvíli po jeho boku. Petici za záchranu lázní nazval „zlou manipulací“ a asociaci bez bližšího vysvětlení označil za „větší nebezpečí pro Kyselku než její majitelé“. Martin Kadrman se následně během vzrušené debaty neudržel a přítomného Pasqualeho kvůli ignoranci péče i o tu budovu, kde stále žijí nájemníci a kvůli havarijnímu stavu se jim sklep proměnil v odpadní jímku, nazval „dobytkem“. Z druhé strany – od Itala k Čechovi – přilétla facka a vzájemné vztahy se ještě vyostřily.

A teď do Senátu

Přesto se celý spor posouvá nadějným směrem. KMV odeslaly minulý týden svůj projekt k posouzení úřadům a záměr majitelů tak budou zkoumat ti, kteří by měli být ve sporu neutrální. Asociace zase na základě své úspěšné petiční akce požádala o veřejné slyšení v Senátu, jež se uskuteční v prosinci. Tam obě strany dostanou šanci hájit své postoje před českými zákonodárci a dalšími přizvanými lidmi včetně zástupců ministerstva kultury a kanceláře ombudsmana.

„Je to dobře, pokud se veřejná debata přenese na snad méně vyhrocené fórum,“ říká k tomu Antonín Haidelmaier, šéf odboru památkové péče na karlovarském magistrátu, který má kauzu lázní ve své agendě. „My chceme, aby se vše v Kyselce zachovalo, protože Mattoniho lázně jsou svojí architekturou a posazením do terénu skutečným českým unikátem. Stejně tak je jasné, že éra dam s paraplíčky, které se procházejí po kolonádě, už je pryč. Návrat k lázním je zkrátka naivní. Opravy budov ale ne. Vše další je nicméně věcí jednání a to snad teď nastane,“ uzavírá Haidelmaier.