Náš prezident, Gustáv Husák

Doba českého komunistického úpadku má své jasně deklarované „hrdiny“ – zločince Klementa Gottwalda, zrádce Vasila Biľaka, vysmívaného hlupáka Miloše Jakeše. Na jednoho se ale ve výčtech figur z první řady často zapomíná – Gustáva Husáka. Příští týden uplyne od jeho smrti dvacet let.

Husák skutečně není českou veřejností vnímán tak jednoznačně negativně jako jeho zmínění souputníciGottwald či Biľak. Strávil deset let v komunistickém vězení, vytrpěl si tedy své. Mnozí oceňují i jeho řádně nabyté právnické vzdělání, nespornou inteligenci a mimořádný řečnický talent, což byla výbava, která jako by ho tak trochu vyvazovala z tvrdého stalinského jádra. Za pražského jara ’68 patřil na správnou stranu a vedení po příchodu okupantů – jak pravila legenda – se pak ujal jen proto, aby to nevzal někdo horší. A konečně, byl prezidentem, což v Česku tradičně vzbuzuje úctu.

Realita je ale o dost jiná. Pro komunistické pohlaváry (stejně jako pro ty nacistické) platí, že jakékoli pokusy o hledání nějakých dobrých stránek těchto lidí coby politiků předem vylučuje zločinná povaha jejich režimu. A platí to i obráceně: za komunismus jako za nějakou anonymní strukturu se nemohou schovávat lidé, kteří stáli za nejdůležitějšími rozhodnutími.

Husák je toho modelovým dokladem.…