Editorial: Ležící bdící sněm

Tak jsme se poplácali po zádech, že jsme velcí demokraté. Sociálním demokratům i jindy nepřející média dovolila obstrukci ve sněmovně. To ano a dobrý posun, že se tohle už nemusí vysvětlovat. Frekvence obstrukcí se však začíná zvyšovat, ačkoli by tomu mělo být přesně naopak. Jde totiž o nástroj, který je ve své podstatě vlastně útokem na demokracii. Důvod? Ten, kdo ve sněmovně blokuje, musí téměř vždy vyhrát. Nelze totiž porazit něco, co natahuje a natahuje a natahuje projednávání sněmovny. A jelikož je parlament zástupcem vůle lidu, útočí blokující na samu podstatu svobodné společnosti.

Obstrukce by se proto měla používat ve zcela výjimečných situacích, kdy jsou ohroženy demokratické principy v zemi. Tak tomu teď bezesporu není. Opozice by měla argumentovat, vysvětlovat či protestovat, ale pak musí respektovat většinu ve sněmovně.

Pokud se tak nebude dít, dostaneme se brzy do bodu, kdy se parlamentní demokracie zastaví zcela. Dá se předpokládat, že příští vládu bude sestavovat sociální demokracie. Tedy dnešní obstrukčníci. A co když pak ODS bude bránit přijímání jejích návrhů? To změníme sněmovnu na lůžkový sněm, kde se kromě proslovů bude ozývat chrápání?

Bývalý britský premiér Tony Blair ve svých pamětech napsal: „Když se ohlížím na to, jak jsme se chovali v opozici, nesmírně obdivuji profesionalitu, ale některé použité taktiky mi zpětně přijdou příliš oportunistické a povrchní. A co je horší, sami jsme tak zaseli semínka, z nichž vyrostlo něco, co jsme nepředvídali a co přineslo důsledky, které nás ohrožovaly.“ Přesně to dnes dělá ČSSD.

Při každém kroku, zejména při nestandardním, je nutné dopředu propočítat, zda náklady a napáchané škody nejsou větší než krátkodobé zisky. Levice si dnes užívá chvály od svých voličů, možná jsme svědky vznikající legendy o tom, jak stateční muži a ženy s růží na prsou udolali spánkovým deficitem asociální vládu. Možná jsme ale také svědky definitivní rány zdejší politické kultuře. Vždyť proč chodit volit, když ti, kdo prohráli, stejně prosadí svou? Článek o blokádě sněmovny si přečtete na str. 24–25.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,
inspirativní čtení vám přeje

Erik Tabery