Anketa: Co se vám vybaví, když se řekne Gustáv Husák?

Nathan Formanek

studuje historii na pařížské Sorbonně

Narodil jsem se a žiji ve Francii, ale jméno Gustáv Husák znám – hlavně díky tomu, že můj otec, zjednodušeně řečeno, emigroval kvůli němu. Jeho životopis bych sice z hlavy nenapsal, ale první věc, která se mi vybavuje, je jeho slavná „českoslovenština“. Našel jsem na internetu videa, kde jsem si ho mohl poslechnout, a působil velmi komicky.
G. H. jako osmý československý prezident vládl režimu čtrnáct let a že se stal prvním tajemníkem komunistické strany rok po pražském jaru, kdy započal politiku „normalisation“ (nevím, jaký výraz se používá v češtině, ale ve francouzštině se této éře říká takto). Vím také, že zlikvidoval liberální pokusy Dubčeka, že byl silně prosovětský a vystupoval proti katolické církvi.

KRISTÝNA DRÁPALOVÁ

studuje dějiny umění na Filozofické fakultě UK

Ze všeho nejdříve se mi vybaví strnulý, neosobní obličej a brýle s nápadnými obroučkami. Vím, že byl posledním komunistickým prezidentem Československa. Jeho nudná a bezvýrazná tvář vcelku koresponduje s charakteristikou normalizace – doby, kdy vládl –, jak ji znám z různých knížek či vyprávění. Nejsilněji s ním ale mám spojený dopis, ve kterém ho tehdy ještě perzekvovaný a v zásadě bezmocný Václav Havel vyzývá ke snaze o zlepšení poměrů. Popisuje v něm mechanismy, kterými totalitní moc brání jakýmkoli projevům opravdového života a utváří společnost, která je sice hmotně zabezpečená, ale duchovně umrtvená a ponížená. Podle všeho si však Husák onu výzvu k srdci nevzal.

Kristýna Štecová

studuje anglický jazyk pro manažerskou praxi na Univerzitě Tomáši Bati ve Zlíně

Gustáv Husák – to jsou pro mě v první řadě odrůstající bílé vlasy, strašné brýle a pohled, který celkem nic neříká. Jsou to řeči k soudruhům a soudružkám, kecy o socialismu, o míru, o spravedlnosti… a pak samozřejmě ti samotní soudruzi a soudružky, kteří mají to štěstí v tomto šťastném a spravedlivém světě žít. Lidé, kteří se nemohou jen tak sebrat a odjet na Západ, za známými, za kulturou, za dobrodružstvím, lidé, kteří pykají za to, pokud to někdo z jejich rodiny i přes zákaz udělal, lidé, kteří si často mohou o vysoké škole nechat jen zdát, a neodmyslitelně lidé, kteří stojí fronty na banány. Gustáv Husák, to je pro mě symbol doby, která byla tak trochu zbabělá, ale hlavně hodně absurdní.

EDUARD DUCHÁČEK

studuje politologii na Filozofické fakultě UK

Éru tohoto generálního tajemníka a posledního československého komunistického prezidenta jsem nezažil, ale jako první při vyslovení jeho jména mi naskočí normalizace, tedy doba celkové společenské a kulturní stagnace, šeď, ohnutá záda a vlna emigrace elit. Jeho osoba na mě působí nevýrazně a úřednicky, bez jakéhokoli charismatu. Dále se mi vybavuje jeho slovenský původ, obskurní vítací státnické ceremonie s nezapomenutelnými, pro nás dnes směšnými polibky, i jeho politický obrat po pražském jaru. Jediná pozitivní asociace, která by člověka mohla napadnout, je propopulační politika, která nastala za jeho éry.