Dopisy

Názor na Respekt

 Časopisy čtu způsobem, že si je prolistuji a pak si přečtu články, které mne zaujaly. Když pak s časopisem strávím půl hodiny, tak si ho přestanu kupovat. Respektu teď věnuji hodně hodin a stojí to za to. Namátkou z poslední doby – rozhovor s Josephem Stigli­tzem, rozhovor s Martinem C. Putnou nebo komentář Martina Šimečky o novém dělení politických stran – ne pravo-levé, ale proevropské a protievropské.

Je pravda, že doba vám hraje do karet, protože je nesmírně turbulentní. Dějí se zásadní změny, které jsou pojmenovávány opatrně, protože jsme v bodě, kdy došla řešení, která jsme znali z dvacátého století. Mám pocit, že nikdo neví, co bude. Ale to, co se děje, je zásadní a historické.

Témata každého zmiňovaného článku jsou nesmírně zajímavá sama o sobě. To, že ekonomika je více než exaktní vědou – vědou společenskou –, a že tudíž nemá vědecké a čistě technicko-systematické nástroje. To, že se ve společnosti plíživě šíří nějaké ultrapravicové podhoubí, které je úmyslně nebo neúmyslně zastřešeno Hradem. A to, že jsme v době, kdy nejdůležitějším a rozlišujícím kritériem bude proevropský nebo protievropský postoj. A možná nejen kvůli Evropě samotné a její, tedy i naší budoucnosti. Možná proevropský postoj znamená daleko více. Znamená otevřenost novým a jiným řešením. Uznání faktu, že politicko-ekonomický systém, tak jak jej známe, ztrácí svoji platnost, protože už není schopen řešit aktuální politickou a společenskou situaci. Jejich propojenost pak vytváří ještě daleko zajímavější, komplexnější pohled na současné dění. Protože více než kdy jindy je všechno navzájem provázané.

Myslím, že i přes opodstatněný názor, že atmosféra velice připomíná atmosféru předválečnou, se nabízí jiné řešení. Věřím, že současná rozsáhlá krize, která zdaleka není jenom ekonomická, ale je politická, a tudíž společenská, je příležitostí ke změně, která by jinak nikdy nemohla proběhnout. Věřím, že technologie a neuvěřitelná propojenost lidí a možnost instantní komunikace je jeden důležitý aspekt. Dalším je ženský prvek, který se promítá do všeho, co se děje. Oslabení mužského autoritativního a konzervativního pohledu na svět. I to, že se klasický konzervativismus více a více uchyluje do ultrapravice, je známka, že se přežil.

Zajímavý postřeh je z knihy Daniela H. Pinka A Whole New Mind, který popisuje přechod od tzv. left brainers k right brainers. Velice zajímavě popisuje jeden z důvodů tohoto procesu. Je to blahobyt. Jistě je rozdíl mezi životní úrovní západní Evropy a Spojených států a Českem. Nicméně platí, že dnešní děti vyrůstají v blahobytu. Materiální věci jsou pro ně samozřejmostí. Překvapivě on ale jako důsledek uvádí to, že tato generace hledá naplnění v jiných věcech. Daleko smysluplnějších. Je to nejenom o cestování a o dobrovolnictví. Je to i o volbě pracovního zaměření a o tom, čemu věnují čas a energii. Je to slovo purpose (omlouvám se za další anglicismus). Je to slovo, které je někde mezi posláním a smyslem. Je to to, co určuje jejich život.

A možná je to ta zásadní změna, kudy by se civilizované společnosti měly vydat. 

Zuzana Běhová

ZPÁTKY DO SOUČASNOSTI

RESPEKT 43/11

Chtěl bych vám poděkovat za výstižný článek z posledního čísla Respektu – Zpátky do současnosti. Ač už mám nějaké roky, obsahuje hodně pro mne doposud neznámých informací z minulosti. Jen bych oponoval Vaší větě hned z úvodu, že „apatie není v moderní historii ani tak důsledkem zkažené politiky – jako její příčinou“. Myslím si, že pravdě blíže by bylo vyjádření, že „apatie je jak příčinou, tak i důsledkem zkažené politiky“, protože i zkažená politika vede k apatii. Jenom stručně – co si mají myslet voliči, kteří tzv. vykroužkovali v minulých volbách dost zkorumpovaných politiků, a tito politici jsou dál v politice jako více nebo méně zamaskovaní různí generální sekretáři politických stran, jako pracovníci politicky dosazení na ministerstva podle stranického klíče, lobbisté atd. atd.? Co poctiví lidé, kteří se nemohou dovolat svých práv ve zkorumpovaném systému soudnictví (viz poslední Reportéři ČT s kauzou konkrétního konkurzu atd.)? Někteří to nevzdají, ale hodně z nich sklouzne do apatie. Bohužel.

Josef Vosátka

V úvaze pana Taberyho o skutečnostech, které diskreditují demokracii, a „zkažené politice“ zcela postrádám zmínku o propojení demokracie s fungujícím právním státem. Přitom je to přece zcela zásadní. Nic totiž nediskredituje demokratický systém (a také nepřispívá k znechucenosti a rezignaci veřejnosti) více než skutečnost, že se v novinách podrobně popíší kauzy svědčící o trestné činnosti politiků, přičemž policie a státní zastupitelství se ve výsledku nakonec postarají o to, že se tyto případy ani nedostanou k soudu.

Přitom by to mělo být naprosto v zájmu politiků, aby své jméno před nestranným soudem očistili. Je-li v medializovaných kauzách ukazujících vinu politiků vydáno stanovisko o zastavení trestného stíhání, jehož důvody jsou pro veřejnost tajné, nutně to lidem napovídá cosi o nesvaté alianci moci a práva. Ty důsledky porušení víry ve spravedlivá pravidla hry jsou pak ovšem pro vztah veřejnosti k demokratickému zřízení zcela zdrcující.

Bohužel zde v důsledku existence komunismu chybí sebevědomí zástupci těchto profesí, jejichž vyšší osobní kultura by jim už proto znemožnila uzavírat s politiky jakékoli pakty a kteří by k nim přistupovali bez jakéhokoli nepatřičného respektu.

Radim Seltenreich

Jsem pro rodinu a pro národ

RESPEKT 43/11

Nebudu tu rozebírat to, že z rozhovoru doslova sálá přesvědčení pana Putny, že má jakýsi patent na pravdu, ale rád bych se pozastavil u něčeho jiného.

Nevím, zda je to ze strany autorů rozhovoru, pánů Nezbedy a Třešňáka, pouze fatální neznalost, či snad provokace nebo „šťouchnutí si“, nicméně reagovat musím. Cituji část otázky: „Vždyť Hájek, Bátora, Semín i Mach jsou většinově vnímáni jako lidé s obskurními názory, jak vyplývá z průzkumů veřejného mínění.“ Ano, pánové Hájek, Bátora či Semín jsou skutečně ultra-konzervativní katolíci, nebál bych se použít až slov bigotní či dogmatičtí katoličtí fundamentalisté.

Ale vážení, pan Petr Mach, tedy předseda Svobodných, je ATEISTA. Ač to dělám nerad, musel jsem slovo ateista napsat velkými písmeny v rámci zdůraznění této skutečnosti. Mach je ateista a liberální politik, nikoli ultrakonzervativní katolík, stejně jako Strana svobodných občanů je stranou nikoli národoveckou a striktně konzervativní, nýbrž stranou pouze eurorealistickou, libertariánskou a liberálně-konzervativní.

Budu počítat s tou lepší variantou, tedy s tím, že pánové Nezbeda a Třešňák nevěděli o tom, že pan Mach je ateista. Nyní, obeznámeni s tímto faktem, však jistě i Vy uznáte, že dávat liberálního ateistu do stejné skupiny s ultrakonzervativními katolíky je mimořádně scestné.

Jan Werner