Salta s Pérákem

Navzdory zvyklostem je užitečné začít recenzi nové inscenace populárního pražského divadla Vosto5 výčtem toho, čím vším tento projekt navzdory očekávání není. Takže popořádku.

Zaprvé: pod komplikovaným titulem Na jméně nezáleží. Rozhodují činy. Pérák! se neskrývá ani experiment, ani site specific. Premiéra sice proběhla minulou neděli v MeetFactory v rámci festivalu 4+4 dny v pohybu, spojovaného s divadlem situovaným do konkrétních, většinou nezvyklých míst. Vostopětka ale ve smíchovské továrně zůstává u tradičního kukátkového prostoru. Zadruhé: i když se tajemný bijec nacistů Pérák ocitl v titulu a od historických osobností se odlišuje supermanským vzhledem, není ústřední postavou ani hybatelem děje.

Zatřetí: protektorátní odbojářský příběh má vzdor řadě reálných postav i událostí s realitou společného jen málo. Máme spíš co do činění s divadelně‑komiksovou verzí tzv. alternativní historie. Hanebný pancharti po česku, chcete-li. A začtvrté: Pérák má hodně daleko i k trademarkově rukodělné a hravé poetice Vostopětky. Po technické stránce komplikovaná inscenace pracuje s projekcemi i s různými efekty a hraje v ní celá řada hostů, včetně tanečníků a specialistů na bojová umění. Blíží se tak spíš samostatným režiím Jiřího Havelky, především „osmašedesátkovému“ Exitu 89.

Štefánik kontra Heydrich

Scenárista a režisér Havelka rozehrává příběh hodně doširoka. Respektive předvádí nepřehlednou tříšť situací, které se prolínají a vyvářejí tak cosi, co na první pohled jako příběh vyhlíží. Začne se zatčením premiéra Eliáše a pokusy čtveřice odbojářů generála osvobodit nebo se alespoň dopátrat toho, co znamená jeho tajemný „plán B“. Následuje Heydrichův příjezd do Prahy, jeho povýšené hrátky s kolaborantským ministrem Moravcem, výsadek parašutistů a marná snaha odbojářů atentátu zabránit.

Ve vcelku reálných kulisách se ovšem odehrávají věci, které staví na odiv co největší fantazmagoričnost. Výmluvné je samotné složení odbojářské pětice: kapitán Václav Morávek, Jaroslav Foglar, Adina Mandlová, Julius Fučík a samozřejmě Pérák. V závěru se objeví i Rastislav Štefánik, jehož měl kdysi Masaryk požádat, aby fingoval vlastní smrt a v nejtěžší chvíli se stal novým vůdcem národa. Jeho špatně skrývaná nechuť k exilovému prezidentovi Benešovi je přitom mocným zdrojem zábavných momentů.

Samotná inscenace je koláží stejně barvitou jako její osazenstvo. Počínaje nefalšovaně drastickými scénami gestapáckých výslechů až po montypythonovsky laděný parodický skeč na téma „bojový výcvik parašutistů“. Řada dramatických scén plynule přechází v tanec nebo ve stylizovaný boj a nechybí ani akrobatická čísla Péráka, jehož hraje specialista na skákací chůdy Dan Fajmon. Řada výstupů naopak stojí na verbálním a situačním humoru, který se nejvíce blíží obvyklému stylu Vostopětky; takto jsou pojaty schůzky odbojářů nebo rozhovory Heydricha s K.H. Frankem a Moravcem. Vynalézavě je využita také projekce, třeba když s žertovnou iluzivností dotváří atmosféru konspiračních schůzek v kupé jedoucího vlaku. Dojem technicky velmi dobře provedené inscenace potvrzují i živě pouštěné ruchy a efektní svícení.

Celá věc má však zásadní zádrhel. Představení tak dlouho navozuje očekávání, že se stane něco, co dá sledu zábavných či pohybově stylizovaných scén jakýsi smysl – až jednoduše skončí. Z historického hlediska logicky, atentátem na Heydricha a popravou Eliáše, jenže zrovna tohle hledisko je v inscenaci docela podružné. Havelka se totiž zaměřuje především na vymýšlení krkolomných spikleneckých teorií a absurdních dějových motivů, které lehce nadhodí, vytěží z nich pár vtipů nebo efektní výstup, a pak je nechá být. O lecčems svědčí i to, že kdyby se Pérák v inscenaci vůbec neobjevil, nic podstatného by se nestalo; tedy až na to, že Fučíka by zatkli o pár scén dřív.

Inscenace, která sama sobě klade otázku po potřebě hrdinství, paradoxně dokazuje tradiční české rozpaky při jeho zobrazování. Nejlépe ze všeho se daří ironizování: hlavní snahou upovídané skupinky odbojářů je zastavit český odboj, aby byl Heydrich převelen z Prahy do Paříže a oni mohli v klidu rozjet svůj nespecifikovaný „plán B“. A zatímco generál Eliáš trpící ve věznici je hrdinou hodným úcty, supermanský Pérák vyhlíží spíš jako okrasná figurka, s níž si inscenátoři nevědí rady. A tak se celé proklamované hrdinství smrsklo na komiksově plavné pobíjení německých vojáků, doplněné několika salty na pružinových chůdách.

Autor je redaktorem Světa a divadla.