Zůstaňte s námi

„Kam ses mi ztratila?“ adresuje v titulní povídce knižního souboru Marka Šindelky s názvem Zůstaňte s námi bezejmenný hrdina své partnerce Andree řečnickou otázku. „Neztratila, ty naivní blbče. Nikdy jsi mě neměl. Nemáš nic, jen mrtvou průhlednou kůži, ze které se každou minutu, každou sekundu svlékám. Ani tu nemáš. Máš jen představy o slupce na mém povrchu. Máš jen sám sebe,“ pokračuje v trochu patetickém vnitřním monologu televizní moderátor, který sám sebe charakterizuje jako „pohledného, inteligentního, vyhořelého egomaniaka“. Vyprázdněné vztahy a samota jsou leitmotivem nejen této nejdelší a zároveň nejlepší povídky z knihy.

Pocit odtrženosti od světa může mít podobu groteskní noční můry jako v povídce Návrat, jejíž protagonista Štěpán se probudí v hotelu bez lidí. Nebo sondy do psychiky starého pána s Alzheimerovou chorobou, který při návštěvě vlastních dětí loví v paměti, jak se jmenovala jeho zemřelá žena (Jméno). Jazyk je naším pojítkem se světem, vytváří pojmové vzorce pro naše chápání skutečnosti, jak Šindelka dokumentuje příkladem guinejských přírodních národů, které údajně rozeznávají jen dvě barvy. A dokáže nás v nevhodné chvíli zradit.

Spisovatelé se při popisu vnitřní prázdnoty postav musejí vyrovnávat s nebezpečím, že i samotný jejich popis nepřekročí úroveň banalit. Sedmadvacetiletý rodák z Poličky Šindelka se té pasti dokázal vyhnout. I díky úspornému stylu charakterizovanému krátkými větami prošpikovanými výmluvnými básnickými obrazy. Smyslem pro evokaci okamžiku a přesné vystižení duševních pochodů svých často exaltovaných hrdinů v úderné zkratce připomíná jiného básníka, který se vrhnul na dráhu prozaika – Jáchyma Topola. Svůj první román Chyba (2008) ještě nositel Ceny Jiřího Ortena za sbírku Strychnin a jiné básně prokládal pasážemi ve verších. Lehce přecenil své ambice, když příběh milostného trojúhelníku tří kamarádů z dětství propojil s tematikou pašeráctví vzácných rostlin a postavou démonického zabijáka. Každopádně šlo o drzý, osvěžující román, který na zatuchlé české prozaické scéně znamenal malé zjevení.

Ale žánr povídek donutil Šindelku pracovat na menším prostoru, ukázněně stavět klenbu textu z nejmenších detailů a vypravěčsky mu svědčí mnohem víc. Jeho příběhy obsahují slušnou dávku humoru, spíše však toho černého. Nehladí po srsti a často tnou do živého. Z jejich četby může mít divák podobný pocit, kterým Šindelka popisuje objímání dvou rozhádaných milenců: je to jako sahat na vypnutou motorovou pilu.

Marek Šindelka: Zůstaňte s námi

Odeon, 160 stran