Dopisy

Kdo, když ne já?

Respekt 40/2011

Je mi líto, že neděláte rozdíl mezi mnou a panem Řebíčkem, který dostal ministerský post a následně převedl na bílého koně svou firmu Viamont, jež podle českých médií získala 14 miliard Kč státních zakázek. Poté měl inkasovat za prodej Viamontu několik miliard, které teď proměnil, mimo jiné, za vlastnictví fotbalového klubu Slavie Praha. 

Oproti tomu Agrofert, jako jedna z mála z velkých firem v Čechách, byl vybudován od nuly, bez kuponové historie nebo IPB podpory. Citibank, která nám dala první úvěr v roce 1994, sledovala celý náš vývoj od počátku. Je založený na podnikání bez tunelování státu. Jediný náš obchod se státem byl prodej Explosie, zápočtem za dluhy vůči ČKA, když stát chtěl mít pod kontrolou výrobu Semtexu, jehož jsme se chtěli zbavit. 

Nikdy jsem neřekl, že se tady nedá podnikat. Říkám, že tady jako jeden z mála velkopodnikatelů platím daně ve stovkách milionů korun, a že někteří podnikatelé, zaměření na obchody s magistrátem a státními firmami, vydělávají na státě miliardy. 

Nikdy jsem nedělal nic nekalého. Jsou to jen výmysly a lži. Nepovažuji schůzku s šéfem ÚOHS Martinem Pecinou, kterou natočila ABL a odevzdala ČT, za nic nenormálního. S panem Pecinou jsem se vždy dohadoval o metodice ÚOHS, která je softwarová, a ne byznysová, a o určení relevantních trhů. To, že se bude do mne kopat, jsem očekával. Až na pana Topolánka a Karla Kříže, kteří mi nadávali, a několika komentátorů, již mě v médiích zostuzují a ponižují, jsou reakce veřejnosti spíš pozitivní. A to je pro mne podstatné. 

Andrej Babiš

Despekt

Respekt 42/2011

Rád bych krátce reagoval na váš poslední Despekt, který si vysloužil poslanec Marek Benda za doplnění návrhu nového občanského zákoníku o povinnost dětí dbát svých rodičů. Se zájmem sleduji vaše články, ale myslím si, že zmíněný sloupek byl vypuštěn trochu unáhleně. Povinnost dětí ctít své rodiče nestanoví jen Desatero, ale i současný zákon o rodině, aniž by to někomu připadalo zvláštní.

Spíše než Bendův návrh na zachování tohoto ustanovení by mohlo pečlivého čtenáře překvapit jeho vypuštění z návrhu nového občanského zákoníku. A protože Benda je pečlivým poslancem, všiml si toho a otevřel na ústavně právním výboru debatu. Jde o ustanovení, které sice není přímo vymahatelné u soudu, ale vyjadřuje hodnotovou orientaci zákoníku. Stejně jako ustanovení o přirozeném právu brát se o vlastní štěstí (§ 3 NOZ) či domněnka, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka (§ 4 NOZ), a mnoho dalších. Tato ustanovení slouží jako výkladová pravidla. Porušení povinnosti dítěte dbát svých rodičů může mít význam při vydědění, odvolání daru, aplikaci dobrých mravů apod.

Nelze tedy říci, že jde jen o prázdnou proklamaci. Marek Benda je zákonodárcem, který konsekventně uplatňuje názory křesťanskodemokratického proudu v ODS, nebojí se je říkat a ve sněmovně jen nesedí, ale pracuje. Škoda že takových není více.

František Korbel,

náměstek ministra
spravedlnosti

ZEN ŽEN

Respekt 42/2011

V komiksu Zen žen je v první bublině hrubka (pakliže nejde o pravopisný žert, jejž jsem nepochopil). V mých očích tím Respekt respekt neztrácí, stane se. Co však považuji za mnohem větší prohřešek, jenž ve vašich článcích nacházím bohužel letitě, je pleonasmus všech pleonasmů, a sice „notoricky známý“. Je to podobný nesmysl jako například lidová demokracie, skleněná vitrína či vystavený exponát. „Notus“ totiž neznamená latinsky nic jiného než právě „známý“; „notoricky známý“ rovná se tudíž „známě známý“. (Osobně se domnívám, že lidé tomuto pleonasmu holdující se buď mylně domnívají, že říkají něco jako „chronicky známý“, nebo zkrátka mají jen neurčitý pocit efektního sousloví, nevědouce, že jeho efekt je ve skutečnosti defekt.)

Milan Ohnisko

Trhy projevily obrovskou stupiditu

Respekt 42/2011

Vždy jsem s J. Stiglitzem ve většině názorů nesouhlasil a rozhovor v Respektu to jen potvrzuje. Stiglitz mluví o době před deregulací a z krize viní neregulované trhy a liberální ekonomické prostředí. Nechápu, jak k tomuto závěru mohl dospět nositel Nobelovy ceny.

Jen v USA se od začátku 20. století navýšil podíl veřejných výdajů na celkovém HDP ze 7,5  na 35 % na konci století. U nás činí tento podíl v současné době dokonce okolo 45 %. Tento trend jednoznačně pokračuje. A Stiglitz navrhuje ještě větší regulace. Současnou krizi nastartovala hypoteční krize v USA, kdy pod heslem „každý má právo na své vlastní bydlení“ byla udržována nižší než tržní úroková sazba na hypotéky. Tím na úvěr na bydlení dosáhli i lidé, kteří by za normálních okolností na vlastní bydlení nedosáhli. Jednou toto letadlo spadnout muselo. Bublina na realitním trhu splaskla a nastartovala současnou krizi. Takže nikoli volný trh, ale nesmyslné vládní zásahy do tržního fungování jsou příčinou krize.

Zdenda Bouda