Nikdy nečekal, že se to stane, a proto ve všech rozhovorech hned v úvodu pronášel větu: „Neuvěřitelné se stalo skutečností.“ Fotograf Josef Koudelka je známý tím, že se médiím vyhýbá a téměř nikdy nedává rozhovory. Moskva byla výjimkou. Aby nebyla, když sem konečně dorazily jeho fotografie z doby, která se Rusů bezprostředně týká.
Strastiplnou cestu, kterou jeho snímky invaze z roku 1968 za svou existenci ušly, by mohl právem považovat za uzavřenou. „Nemám od výstavy v Moskvě žádná očekávání. Byl bych ale rád, kdyby na ni chodili hlavně mladí lidé,“ říkal po dobu své návštěvy autor do televizních kamer, mikrofonů rozhlasových stanic a diktafonů místních novinářů. „Přál bych si, aby se podívali do očí těch mladých vojáků, možná svých otců, kdoví, a uvědomili si, že nebýt někde vítán je hrozná věc. A aby se všemožně vždycky snažili, aby už nikdy nebyli okupanty,“ zní přání Josefa Koudelky. „A samozřejmě aby oni sami nikdy nebyli okupováni,“ dodával jaksi povinně.
Málokdo v Rusku tušil a dodnes tuší, co se tehdy v osmašedesátém stalo a jaký vliv to mělo na vývoj v Československu. Samozřejmě kromě pamětníků, kteří na vernisáž také dorazili a pár z nich se invaze osobně účastnilo. Bývalý výsadkář Boris Šmeljov jako jeden z mála…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
