Pod palbou dinosaurů

Vyletět z pozice zastupitele v třísethlavé jihočeské vesničce Neplachov rovnou na poslaneckou židli je docela smělý skok. A Václav Baštýř (ODS) si ho užívá. „Dělám to od srdce, tak si věřím,“ směje se opálený padesátník s širokým řetízkem na krku. Po roce ve sněmovně rozhodně nešetří ambicemi: za metu budoucnosti považuje křeslo šéfa sněmovního výboru pro dopravu a ještě předtím se pustil do jiné výzvy. Nejde o nic méně než o sabotáž zákona, který je v Česku roky označován jako chybějící článek v neúspěšném boji s korupcí.

Jednoduchý recept

Na protest proti jeho zpoždění vydaly protikorupční organizace stohy tiskových zpráv, známý ekonom Pavel Kohout opustil vládní tým NERV a koalicí otřásaly ostré hádky, kdo za to vlastně může. Nový zákon o veřejných zakázkách je teď konečně tady a čím více se blíží finále, tím více stoupá teplota. Pravidla, za jakých se v Česku vypisují veřejné tendry, ovlivňují každoročně osud balíku více než 600 erárních miliard, téměř osmnácti procent HDP. Podle střízlivých odhadů se při nich každoročně ztrácí desítky miliard v kapsách spřátelených firem, úředníků či samotných politiků. „Nakupují se nepotřebné věci, v soutěžích chybí konkurence a zakázky se šijí na míru předem vybraným uchazečům,“ opakuje klíčové problémy ekonom Jan Pavel, dnešní premiérův poradce a muž, který v rámci NERV vypracoval doporučení, jak se s neutěšeným stavem popasovat.

Recept zní docela jednoduše: zatímco dnes se o zakázky do úrovně dvou milionů korun (u služeb) respektive šesti milionů (u staveb) nemusí veřejně soutěžit (celkově jde o víc než polovinu každoročních erárních výdajů), nově by zákonu podléhaly všechny útraty nad milion. Spolu s tím by se u veřejných zakázek zavedl seznam povinně zveřejňovaných dokumentů (například podmínky výběrového řízení, detailní znění zakázky a zdůvodnění výběru vítěze). A co je možná nejdůležitější – každá firma, která se uchází o veřejné peníze, by musela rozkrýt svoji vlastnickou strukturu. Klíčová je i konkurence: jakýkoli tendr, kam se přihlásí pouze jeden uchazeč, budou úředníci muset vypsat znovu.

„Řada návrhů byla původně ještě přísnější, i tohle je ale obrovský posun vpřed,“ popisuje paragrafy, které se nakonec dostaly do sněmovny, Jan Pavel s tím, že podle propočtů NERV by rozpočet díky novince mohl ušetřit okolo patnácti miliard ročně. O co důležitější však celá materie je, o to dobrodružnější je i finále její cesty parlamentem. Paragrafy se dostaly do sněmovny už v červnu a od té chvíle poslanci spustili lavinu návrhů, které jdou proti zpřísnění pravidel pro veřejné soutěže. „Bylo jich kolem stovky, teď se uzavírá druhé kolo a neodvažuji se hádat, kolik jich přijde tentokrát,“ probírá se tlustým štosem pozměňovacích návrhů Jan Sixta, který má jako náměstek ministra pro místní rozvoj agendu na starosti. Mezi stovkou zmíněných připomínek lze najít pestrou paletu návrhů, upravujících drobná slovíčka ve větách, až po zcela zásadní změny měnící celou filozofii boje s korupcí. Do druhé škatulky spadá i papír parafovaný jihočeským zemědělcem Václavem Baštýřem, jehož obsah by se zjednodušeně řečeno dal shrnout jako „ne, ne a ne“.

Baštýř odmítá snížení hranice pro vypsání soutěže, naopak dobré by podle něj bylo posunout ji na rovných deset milionů. Vítězové by podle Baštýřova návrhu mohli zakázky nově dodatečně předražovat až o padesát procent (dnes je to dvacet). A co se samotné soutěže týče, starostové či úředníci by si mohli sami předem vybrat, koho vlastně do tendru pustí a koho ne.

To je ale nesmysl

V centrále českobudějovické ODS právě začíná schůze a dvůr se pomalu zaplňuje automobily. Lexusy a BMW naznačují, že jde o setkání úspěšných mužů, jejichž výjimečnost podtrhují espézetky typu 4C5 6666 nebo 4C8 5000. V prvním patře budovy sedící pan Baštýř má sice na autě značku docela obyčejnou, přesto však funguje v centru skupiny, pro kterou se vžilo tady na jihu Čech a koneckonců i po celém Česku označení „kmotři“. Jeho klíčovým spojencem je místostarosta Hluboké nad Vltavou, podnikatel a předák zdejší agrární komory Pavel Dlouhý. Tento muž v pozadí je léta považován za neformálního vládce jihočeské ODS, bez jehož souhlasu v kraji léta neproběhl prakticky žádný důležitý obchod ani pohyb ve stranické hierarchii.

„Nevím, proč novináři ve všem hledají lumpárny a všechno vidí negativně. Jaká korupce? Celá ta představa o tom, jak Češi kradou, je přehnaná,“ rozpřahuje poslanec ruce s tím, že nová pravidla pro zacházení s erárními penězi přinesou jediný efekt: zahltí radnice nesmyslným papírováním.

Nutno uznat, že podobné obavy dnes ve sněmovně zaznívají i od dalších politiků, a v situaci, kdy řadu radnic na malých městech řídí pár lidí bez právnického vzdělání, jim lze rozumět. Na druhou stranu pomoc s úředničinou nabízí už dnes radnicím prakticky všechny krajské úřady, ministerstvo pro místní rozvoj avizuje, že spolu s novým zákonem rozešle po úřadech i šablony na jednoduché postupy, jak nově soutěže vypisovat. Řada radnic navíc ve snaze zprůhlednit rozdělování peněz snižuje limity pro otevřené soutěže dobrovolně už dnes. „Soutěží se vše nad třicet tisíc a žádné zbytečné papírování nepřibylo. Naopak, ve finále vše funguje přehledněji než dřív,“ říká bývalý starosta severočeských Semil a jeden z hlavních propagátorů změn ve sněmovně Jan Farský (TOP 09).

Nic z toho panu Baštýřovi nestačí. „Co když chce starosta vybrat třeba regionální firmu? Anebo dražší, ale kvalitnější? To teď nepůjde, zvítězí nejlevnější a tečka. Ne, ne, ten zákon je špatný,“ trvá na svém poslanec s tím, že nejlepší je neregulovat vůbec nic. Jako kontrola prý bohatě stačí to, že v malé obci, jako je Baštýřův rodný Neplachov, se všichni znají a politikům koukají sousedé pod prsty.

Proč ale poslanec navrhuje, aby se všechny zakázky pod deset milionů vyhnuly transparentní veřejné soutěži, a proč se „pardon“ má týkat úplně všech, tedy i ministerstev či české metropole, kde se pod pokličkou točí desítky miliard a na vše může dohlížet armáda specializovaných úředníků? „Já prostě nemám rád výjimky,“ krčí delegát rameny. A proč by se veřejné zakázky směly předražovat rovnou o polovičku namísto už dnes kritizovaných dvaceti procent? „Vždyť to jsou většinou drobné,“ říká Baštýř.

Tohle projde

Agilní Jihočech každopádně není s návrhy torpédujícími novinky sám. Jeho stranický kolega František Sivera například požaduje, aby namísto radnic a úřadů organizovaly veřejné zakázky najaté firmy, které by si vybírali sami politici. Další člen ODS Pavel Staněk by v zákoně rád zachoval tzv. losovačku, kdy se z uchazečů nejprve vybírají náhodní finalisté, člen Věcí veřejných Petr Skokan by pak například z veřejných soutěží úplně vyjmul vodárenské služby.

Mohli bychom pokračovat ještě hodně dlouho. Přesto je tu silná naděje, že při druhém sněmovním kolečku, které vrcholí tento a příští týden, bude Václav Baštýř – byť sněmovní nováček – působit definitivně jako jeden z posledních „dinosaurů“, kteří změny blokují. „Zákon projde,“ říká dnes i poslanec Farský, který je jedním z hlavních iniciátorů změn. A podobně mluví i náměstek Sixta, kterému se jednotlivé poslanecké připomínky scházejí na stole.

Klíčovou roli bude podle všeho hrát i fakt, že tlak na schválení zákona, který byl od počátku vnímán jako test schopností jeho kabinetu, aktuálně stupňuje i Baštýřův stranický šéf Petr Nečas.

Jednotně a lépe 

I kdyby ale zákon prošel v „nepoškozené“ podobě parlamentem, úplné finále to ještě zdaleka není. Jak už bylo řečeno, nové paragrafy sice zavádí povinnost pro každého uchazeče o veřejnou zakázku odkrýt svou vlastnickou strukturu, ale proslulé anonymní akcie, které skutečné vlastníky úspěšně kryjí, v českém právu nadále zůstávají (vláda slibuje, že problém se bude řešit v řádu měsíců). 

Dnes je jisté alespoň to, že nezávisle na samotném zákoně iniciativ vymezujících hranice pro utrácení veřejných peněz přibývá. Skupina starostů spolu se zmíněným poslancem Farským například zorganizovala ve spolupráci s několika neziskovkami rozjezd portálu, kde mohou radnice veškeré zakázky přehledně nabízet (jednotnyportal.cz). Do této doby se připojilo už na 35 měst včetně velkých sídel typu Hradce Králové či Liberce. Něco podobného v oficiální podobně má přitom v plánu i ministerstvo pro místní rozvoj. Už zmiňovaný Jan Pavel dokončuje v rámci NERV plán na státní podporu softwaru, který by měl radnicím nabídnout zdarma organizaci elektronických aukcí přes internet.

Jak přitom ukazují zkušenosti řady měst (Ostrava například touto cestou srazila cenu za telekomunikační služby z dvaceti milionů na desetinu), máme tu čest se skutečně razantními změnami. Pokud by se prosadily plošně, skrývá se v nich potenciál úspor, který by mohl efekt zákona, o nějž se právě teď bojuje ve sněmovně, pohodlně překonat.