Kábul do dna

Vodku s tonikem máte na délku paže, barem se line příjemná hudba a do uší vplouvají historky lidí od vedlejších stolků. Je středa večer a vy jste zašli s kolegou na skleničku. V jakémkoli jiném městě na světě by nešlo o žádnou mimořádnou událost. Ale tohle je Kábul.

„Fakt mě překvapilo, kolik je tu míst, kam se dá zajít,“ přiznává jeden z osazenstva, Američan, který nechce uvádět svoje jméno do tisku. Jemu podobných – Američanů, Britů, Italů, Východoevropanů – jsou v afghánské metropoli tisíce a každý každého zná. Bezpečnostní omezení a podobné kulturní zázemí je svádí do stejných čtvrtí, stejných aut a stejných lokálů. „Kábul je pro nás cizince největší bublina, jakou jsem kdy viděl,“ dodává s úsměvem Američan.

Bez zbraní a muslimů

Atmosféra v Kábulu se zjitřila, protože NATO začalo před několika měsíci předávat bezpečnost města do rukou afghánské policie a armády a výpadků teprve se usazujícího systému využívají tálibáni. Útočí na cizince, na nově se otevírající restaurace, krajnice silnic obkládají výbušninami.

Některé mezinárodní organizace proto svoje lidi svazují přísnými pravidly pohybu po městě. Například vyžadují, aby se i na soukromou večeři dopravovali s oficiální ochrankou, a vybaví je…