Dopisy

DVOŘÁKOVA OSTUDA

RESPEKT 40/2011

Nerozumím tvrzení: „Ještě nebezpečnější je ale názor, že existuje nějaká televizní novinařina na Nově a nějaká televizní novinařina veřejné služby.“ Jinými slovy, že TV novinařina je jen jedna, resp. dvojí – dobrá a špatná. Pokud by to byla pravda, nabízela by se nutně otázka: Nestačily by nám pouze komerční TV stanice? Proč si mají koncesionáři vydržovat veřejnoprávní televizi, když televizní novinařina je jen jedna?

Petr Pavlovský

Škola bez školy

Respekt 37/2011

Díky za každého, kdo se o výchovu a vzdělání svých ratolestí zajímá a snaží se pro ně najít to nejlepší. Nikdo z odborníků v alternativním vzdělávání ani z řad samotných rodičů však neřeší jádro pudla. Tím je fakt, že člověk žil po stovky tisíc let podobně jako celá řada jiných živočichů v tlupách, kmenech, rodových klanech apod.

Náš nejpřirozenější vývoj je tedy naprogramován tak, že se nejlépe vyvíjíme v rozmanitém uskupení lidí, kde jsou zastoupeny děti, dospívající, dospělí a starci. Od těch všech se učíme. Jenomže my jsme toto přirozené prostředí rozbili do nesmyslně malých, a tudíž zranitelných jednotek – rodin v tom nejužším slova smyslu (maminka, tatínek, děti). Takové jednotky jsou nejen slabé a křehké, ale i jednotvárné a nudné. Můžeme se domnívat, že našemu dítěti dáváme to nej, jenomže jej připravujeme o pestrost, které se lidem přirozeně dostávalo, když žili ve větších uskupeních.

Pokud někdo z řad lobbistů klasického školství argumentuje právě tou pestrostí a nedostatkem kontaktu s ostatními dětmi, nechť si uvědomí, že v přírodě se mláďata učí především od starších jedinců, nikoliv od vrstevníků.

(…) Problémem tedy vůbec není, co a jak a kdy se dítě naučí. Problémem je, že model naší západní společnosti je pro člověka jako smečkového jedince nepřirozený. Dokud se bude naše společnost opírat o tak malé jednotky, jako je jedinec a rodina, oddělovat nás jeden od druhého, bude jen smutným paradoxem hledat přirozené modely výuky dětí, které pak mají fungovat v rámci nepřirozeného nastavení společnosti.

Lenka Vavrušová, Zlín

Otevřený dopis členů Učené společnosti

 Vážený pane ministře Dobeši, v době, kdy poněkud utichl mediální zájem o kauzu Bátora a kdy by se mohlo zdát, že jste problém vyřešil personální rošádou, je čas na tichý, ale důrazný hlas, který by Vám připomněl, že se mýlíte. Jsme vysokoškolští pedagogové a vědci, kterým leží na srdci důvěryhodnost ministerstva školství a kteří jasně vidí, že setrvání pana Ladislava Bátory na MŠMT tuto důvěryhodnost snižuje k nule. Člověk, který kandidoval za xenofobní Národní stranu, aktivně se účastnil rasistických demonstrací a antisemitských přednášek, nemá na instituci zodpovědné za vzdělávání mladých lidí co dělat. Jako členové Učené společnosti ČR Vás proto vyzýváme, abyste konečně upřednostnil dobré mravy a zdravý rozum před případnými politickými obchody, do kterých nevidíme a ani nechceme vidět. Záleží-li Vám na dobrém jménu ministerstva a koneckonců i na Vaší pověsti, zajistěte, prosím, aby pan Ladislav Bátora nebyl nadále jakkoli spojován s MŠMT. Pokud se k tomuto kroku odhodláte, nestanete se asi v očích slušných lidí hned hrdinou; možná si alespoň řeknou: „Pozdě, ale přece.“  Což by nakonec nebylo tak špatné ani pro Vás, ani pro tuto zemi.

(http://www.learned.cz/cz/co-je-noveho/aktuality/otevreny-dopis-clenu-ucene-spolecnosti.html)