Černobílý svět

Velké dějiny segregace v USA končí vstupem černošského studenta Jamese Mereditha na Mississippskou univerzitu, autorka románu

Černobílý svět

 – Kathryn Stockettová – však zvolila přízemnější pohled. Fiktivní vzpoura jejích černošských hospodyň se v maloměstském Jacksonu odvine od segregovaných záchodů, které pro ně „v zájmu hygieny“ nechají vybudovat bílé paničky v domácnostech, kde posluhují.

Záchody v garáži jsou přitom to poslední drobné ponížení, kvůli němuž se černé služky vzepřou a také se rozhodnou vypovědět své životní příběhy snad jediné sympatické románové bělošce, inteligentní Skeeter, která je hodlá zpracovat knižně. Výsledkem je vícehlasé vyprávění o běžných ústrcích, s nimiž se černošské hospodyně ještě v letech 1962 a 1963 setkávaly: od přepočítávání stříbrných lžiček, které by mohly ukrást, po menší než minimální mzdu, za niž pracují. Vyprávění, které je v mnohém posílí a pomůže jim pochopit, že „hanba má barvu nový bílý uniformy“.

Kromě rasových předsudků a nespravedlností román nenásilně zachycuje i omezení genderová. Skeeter se ze zavedených představ o jižanské dámě vymyká nejen přirozeným vzhledem, ale hlavně ambicemi: nechce se pouze dobře vdát a touží po literární kariéře, jako vzdělaná žena však nemá v Jacksonu šanci najít jakékoli adekvátní zaměstnání. Navíc je v hierarchické jižanské společnosti přísně uplatňováno třídní hledisko: bělošské paničky ze zavedených rodin mezi sebe nikdy nepřijmou ženu, která se narodila v prostředí tzv. bílé spodiny.

Samotnou afroamerickou komunitu přitom mississippská rodačka Kathryn Stockettová ve své prvotině nijak neidealizuje: poukazuje jak na domácí násilí, které pod zhoubným vlivem alkoholu páchají na vlastních ženách frustrovaní černí muži, tak na možná až příliš smířlivý postoj některých černošských kazatelů v době, kdy se opravdu nedalo spoléhat na lásku k bližnímu. Neopírá se o stupňované dramatické napětí jako Harper Leeová v Jako zabít ptáčka (v románu, který v našem románu tajně čtou i černé hospodyně), ale o přesvědčivou psychologickou drobnokresbu dopadu urážek, jež ve svém důsledku bolí stejně jako očekávání lynče. Na druhé straně se však nedokázala vyhnout lehce sentimentálnímu konci, kdy všechny kladné postavy čelí již jen radostným vyhlídkám, a stejně lacině čpí i milostná zápletka točící se kolem Skeeter. Patrně proto asi vyšel tento jinak vážný titul v Knižním klubu – v pouze průměrném překladu, který hyzdí řada překlepů a gramatických chyb.

Autorka je amerikanistka

Kathryn Stockettová: Černobílý svět

Přeložila Jana Kordíková, Knižní klub, 406 stran