Neodolatelná přitažlivost zlevněných potravin

Ve stísněné prodejně potravin v pražských Holešovicích je živo. Zedníci zacákaní od malty se v uličce proplétají mezi bednami s pivem a paštikami za hubičku, postarší paní s taškou na kolečkách nabírá jogurty za polovic a maminka s dcerkou okukují bonboniéry za pár korun. Zdánlivě normální obchod, až na to, že dobrá polovina zboží je dávno prošlá. A o to tady jde: právě na tyto potraviny se holešovická prodejna a dalších 15 podobných míst v Česku zaměřují. Zatímco ještě před deseti lety prodejny s prošlými potravinami balancovaly na hraně zákaznické nedůvěry, v době krize síť utěšeně roste. A jejich majitelé právě teď atakují svět internetového obchodování a chystají expanzi na Slovensko.

50A_R40_2011_s.jpg Díra na trhu

Když před šesti lety Hana Havriljaková skončila vysokou školu, chvilku se živila jako finanční poradkyně a pracovala v telekomunikačním centru, ale pořád to nebylo ono. Potom se jí naskytla příležitost založit vlastní firmu a ona nezaváhala ani minutu. V roce 2007 otevřela spolu s podnikatelem Janem Dočekalem první pražskou prodejnu s prošlými potravinami na žižkovském Basilejském náměstí. Dočekal měl s prodejem levného zboží zkušenosti – v 90. letech obchodoval jako jeden z prvních v této zemi s levnými cédéčky. „Pak ale přišly Levné knihy a já neměl s omezeným sortimentem šanci, tak jsem vsadil na prošlé potraviny. V zahraničí to byl už v té době hit,“ líčí Dočekal. „Chtěli jsme pomáhat sociálně slabším občanům,“ testuje nejprve paní Havriljaková novinářskou ostražitost. „No dobře, tak to tedy byla díra na trhu. V Brně podnikal s prošlým zbožím od konce 90. let pan Skřivánek pod názvem Zlevněnka, ale na celonárodní úrovni nic nebylo,“ říká třicetiletá žena. Asi po roce spolupráce se Havriljaková s Dočekalem rozhádali a začali podnikat samostatně. Obě firmy se zpočátku potýkaly s podobným problémem: „Zákazníci nám dlouho nevěřili, mysleli si, že děláme něco nelegálního, a posílali k nám hygienické kontroly,“ vzpomíná Dočekal.

A určitá nedůvěra se k prodejnám prošlých potravin váže dodnes. Tlumit se ji daří například zárukou vrácení peněz v případě nespokojenosti nebo jasným označováním prošlého zboží. Dalším plusem je, že se takto zužitkují tuny prakticky nezávadného jídla, které by jinak skončilo v kafileriích.

K úspěchu pomohlo i to, že do všeobecného povědomí pronikl rozdíl mezi oficiálně nepřekročitelnou „dobou použitelnosti“ a poněkud volněji interpretovaným „datem minimální trvanlivosti“ (viz rámeček). Na druhou stranu, nikdo z oslovených prodejců nemá nastavenou časovou hranici, za níž by už potraviny neprodával. Není tedy výjimkou, že na vlastní zodpovědnost nabízejí i několik let prošlé potraviny, které mohou způsobit vážné zdravotní problémy. „Stahujeme zboží s plísní, pokud zapáchá nebo změní tvar. Žádný strop na expiraci ale nemáme,“ přiznává Havriljaková. „Testuji to na prodavačkách, když se mi něco nezdá, dám jim to ochutnat,“ shrnuje svůj postup Dočekal.

Při pohledu na prodejnu pana Dočekala je systém „značkování“ jasný: prošlé věci zdobí rudý puntík. A že jich tu je – červenají se asi tři čtvrtiny všeho zboží: čtyři roky prošlý dresink na mexické tacos za tři koruny, rok a půl prošlá krabička kondomů za 49 korun, dva roky stará konzerva sardelí ani ne za dvacetikorunu. „Nejvíce se prodávají prošlé majonézové saláty a instantní polévky, taky po tři roky starém kečupu se mohli lidi utlouct,“ jmenuje ochotně zdejší prodavačka Simona. V regálech ale zarážejí i exotické pochoutky jako prášek z ančoviček nebo žaludů či filipínské sušenky. „Máme velmi pestré zásobovatele, od výrobců jako Kotanyi a Pfanner přes distributory asijských potravin po bary či restaurace,“ vysvětluje Dočekal. Z podobně široké škály zdrojů čerpá zboží i paní Havriljaková, navíc vykupuje také věci z havarovaných kamionů nebo krachujících prodejen.

Mnozí výrobci ale vůbec nemusí vědět, že se jejich zboží ve „zlevněnkách“ ocitne. Například v prodejně pana Dočekala lze narazit na dva roky staré těhotenské testy GS Mamatest, oceněné na 14 korun (běžně se prodávají za 43). „To jsme nevěděli, nikomu nedoporučujeme, aby je kupoval, nejsme schopni zaručit jejich spolehlivost,“ reaguje na informaci o prodeji prošlých testů Pavel Stránský, zdravotní poradce firmy Green Swan, která testy vyrábí. „Určitě nám to poškozuje jméno, ale pokud to tam nedodávají naši distributoři, tak toho prodejce můžeme tak maximálně požádat o stažení. Nemáme na něj žádnou páku. Každopádně o tom mamatestu budu informovat vedení,“ říká Stránský.

Kupují to do hospod

Zatímco v počátcích „zlevněnek“ platilo, že zde nakupovali především důchodci a matky samoživitelky, dnes je skladba zákazníků pestřejší. „Chodí k nám stále více páni s kufříky, dělníci, ale i asijští prodejci a zaměstnanci hospod – kupují u nás velká balení kečupu a oleje, skrojky salámů nebo bramborové kaše – i prošlé,“ říká Havriljaková. „Chlapi sem chodí především pro konzervy, matky kupují sladkosti pro děti, do hospod berou uzeniny a knedlíky a důchodci hledají hlavně to nejlevnější,“ líčí Dočekalova prodavačka Simona a dodává, že většinu zákazníků, kterých se u ní přes den vystřídá okolo stovky, už zná. „Mnozí sem chodí každý den,“ tvrdí prodavačka. To potvrzuje i ležérně oblečený muž, který zkušeně krouží mezi regály. „Po obědě se sem vždycky stavím pro nějaký ten pišingr, teď jsem koupil své partnerce vitaminy, aby nebyla taková neduživá, a sobě pár polívek a kafe,“ pochvaluje si prošlý sortiment pan Miroslav. „Je to tu levné a nic mi z toho nikdy nebylo. Ale já si vybírám, třeba nic s majonézou bych po záruce nejedl,“ říká prošedivělý elektrikář a dodává, že se těší, jak si další den k obědu koupí dva roky prošlé sardinky. „Jsou v soli a oleji, s tím nic nebude,“ směje se.

Podle oslovených prodejců obchodů s prošlými potravinami v Česku přibývá, zjistit jejich přesný počet je však docela složité. Státní zemědělská a potravinářská inspekce, kde jsou registrovány, přesné číslo nezná – z jejího hlediska jde o běžné prodejny, které zvlášť neeviduje. V terénu lze potvrdit existenci 15 z nich – kromě Prahy a Brna se nacházejí i v Ústí nad Labem, Litvínově, Mostě, Českých Budějovicích, Tišnově a Táboře a další teď vzniká v Liberci. Skoro všechny dnes fungují pod názvem Levné potraviny, i když zaregistrovaný ho má pouze Havriljaková. Pražské podnikatelce se podařilo během čtyř let dosáhnout nejvyššího obratu – s loňskými tržbami 50 milionů je v tuzemsku v této branži nejúspěšnější. „Právě se připravuji na expanzi na Slovensko, chci tam otevřít dvě prodejny, tak teď hledáme prostory,“ dodává Havriljaková, jež zároveň nedávno otevřela první český e-shop s prošlými i pouze zlevněnými potravinami a drogerií.

V oblasti prodeje procházejících potravin lze brzy čekat ještě jednu novinku. Arcidiecézní charita Praha se chystá otevřít speciální prodejny s právě procházejícím zbožím pro lidi v krátkodobé hmotné nouzi. „Budeme tam prodávat pouze zboží těsně před expirací, které dostaneme zadarmo od obchodních řetězců a výrobců. Ušetříme jim náklady na likvidaci a lidem v krizi pomůžeme udržet si základní životní úroveň,“ popisuje koncept prezident pražské charity Vojtěch Eliáš. Přístup do prodejen má být omezen nepřenosnými čipovými kartami, které budou rozdávat státní sociální pracovníci i neziskové organizace. „Nákup bude omezen na maximálně tisíc korun na osobu za měsíc a jídlo se bude kupovat na hmotnost – kilo vyjde na 7–13 korun, z čehož budeme hradit náklady na dopravu, nájem a skladování,“ plánuje Eliáš. Charitní obchody s procházejícími potravinami jsou v zahraničí běžné, například v Rakousku fungují pod názvem Carla. V Česku by se mohly objevit už příští rok. 

Trvanlivost v. použitelnost

Prodejny s prošlými potravinami fungují legálně, musí ale dbát na to, jak je na jejich zboží označena expirace. Pokud je výrobek popsán slovy „Spotřebujte do“ (tzv. doba použitelnosti), nesmí se po tomto datu prodávat. Druhou variantou je nápis „Datum minimální trvanlivosti“ (tzv. doba trvanlivosti). „Po této době přestává výrobce garantovat jakostní a výživové hodnoty, ale ta potravina může zůstat na trhu. Za její bezpečnost ručí prodejce,“ vysvětluje rozdíl Michal Spáčil, tiskový mluvčí potravinářské inspekce a dodává: „Musí však být umístěno odděleně od neprošlého a opatřeno cedulkou, která jasně řekne, že jde o potravinu s prošlou expirací. Rozhodně nestačí označení ‚sleva‘ nebo ‚akce‘.“ Podobné je to s vařením z prošlých surovin v restauracích: po době použitelnosti jsou podle potravinového zákona tabu, po době trvanlivosti se ale používat smějí, neohrožují-li zdraví. Když tedy hospodští vaří z prošlých nezávadných potravin, jednají v mezích zákona. Pokud by se však hostům udělalo z jejich jídla zle, nesou plnou zodpovědnost oni, a nikoli majitel „zlevněnky“.