Editorial: Sladké zapomnění

Zkuste si představit, že uběhne pár let a v současnosti všemi proklínaný a kritizovaný Aleš Řebíček oznámí národu, že je naprostý skandál, co se v této zemi děje. „Vládne tu korupce, chybí řád a zemi řídí klany srovnatelné s italskou mafií a já to chci změnit,“ může třeba prohlásit. Myslíte, že je to nereálné? Že by mu nikdo nevěřil? Mýlíte se.

Podnikatel Andrej Babiš (jeho profil najdete na str. 38–40) vyvolal v posledních dnech ve společnosti doslova nadšení. V řadě rozhovorů tvrdě zkritizoval zdejší politickou reprezentaci, šéfy velkých firem a vůbec atmosféru ve společnosti. Prý všichni kradou a nedá se tu podnikat. Mnozí žasnou nad tou odvahou, spolupracovat s ním chtějí i letití bojovníci proti korupci a klientelismu.

Podívejte se přitom do novin z let 2000–2005, budou v souvislosti s Babišem plné zmínek o korupci, nadstandardních konexích či utajovaných schůzkách. Jinými slovy, zatímco teď je považován za bojovníka s neprůhledným světem byznysu, který ovlivňuje politiku, tehdy byl považován za účastníka těchto nekalých praktik.

Je tu jedna zásadní poznámka: Andrej Babiš nikdy nebyl za nic odsouzen, takže právně je to čistý muž. Jenže to jsou v této zemi skoro všichni, včetně zmiňovaného Řebíčka (a je nutné dodat, že tento pán se na rozdíl od Babiše vždy pohyboval v mnohem temnějších vodách). Každopádně se všichni s Andrejem Babišem shodneme na tom, že tu není zrovna čisto.

Co se to tu tedy děje? Je to od Babiše jen habaďůra? Nemusí tomu tak být. Možná jsme svědky toho, co zažila většina západních zemí: prostě u většiny byznysmenů nastane okamžik, kdy se ztratí schopnost využívat špinavého prostředí (třeba kvůli nedostatku nových kontaktů), anebo je to už prostě přestane bavit, protože je to příliš náročné a riskantní. Do hlavy Andreje Babiše nevidíme, ale lze si jen těžko představit, že by dnes získal ještě větší bohatství nějakými pokoutnými domluvami s politiky.

Podnikatel Babiš neprochází katarzí, aby nám řekl: Chyboval jsem a teď chci splatit dluh. Vystavil by se tak ostatně hrozbě vyšetřování. Oslavovat či chválit jeho chuť zlepšit českou společnost však ani při nejlepší vůli nejde. Ať se snaží a dělá, co může, zapomenout se nedá tak snadno. Tedy jak vidno dá, ale nemělo by se. Abychom se pak opravdu nedivili, až nám Aleš Řebíček zaklepe na dveře a řekne: Tak už dost.

Závěrem ještě příjemnější věc. Exprezident Václav Havel slaví pětasedmdesáté narozeniny, ke kterým mu blahopřejeme. Je to už osm let, co opustil post hlavy státu a více méně se stáhl do ústraní. Tedy pokud jde o domácí témata, která komentuje spíše výjimečně. I z toho mála je ale znát, že má stále co říct, a tak přejeme hodně zdraví a energie k další činnosti.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,
inspirativní čtení vám přeje

Erik Tabery