ČEZ bez uhlí

Elektřina z hnědého uhlí je levná. Tak zní ústřední motto, které i dvacet let po převratu drží českou energetiku v kolejích, vyjetých už za komunistů. Jak ale ukazuje následující příběh, s nízkou cenou elektřiny z uhlí to není tak úplně jednoduché.

24A_jaros_varianta01_R40_2011_s.jpgMálo uhlí

Věra Ježková má trochu zvláštní hobby: ráda kouká pod ruce nejmocnější firmě v Česku – ČEZ. Nezajímá ji všechno, ale pouze to, v čem jako absolventka báňské vysoké školy vyniká – okolnosti těžby hnědého uhlí v severních Čechách. Mluví s lidmi z těžařských firem, které osobně zná, a především nelituje času, obchází archivy a knihovny geologických institucí a zkoumá, jak to s těžbou uhlí v Česku vlastně je. Svá zjištění nedávno sepsala do velmi podrobné třicetistránkové zprávy, která přináší překvapivá zjištění. To hlavní zní zhruba takto: Severočeské doly jako dceřiný podnik ČEZ disponují podstatně menším množstvím uhlí, než uvádí. Podstata tohoto sdělení nesměřuje ke známému sporu kolem těžebních limitů ani ke kritice malé podpory zelené energetiky. Nedostatek uhlí v jednom ze dvou dolů ve vlastnictví firmy ČEZ zásadně zpochybňuje jednu z největších investic, kterou tato firma provádí – a sice přestavbu elektrárny Prunéřov.

Ta má stát minimálně 25 miliard korun, za něž ČEZ vymění kotle, turbíny a další části elektrárny. Někteří experti proto mluví o tom, že ČEZ staví de facto novou elektrárnu, která má být spolu s přestavěnými Tušimicemi a Ledvicemi pilířem uhelné energetiky ČEZ. Kolem Prunéřova  přitom panuje velký rozruch už několik let. Jednak kvůli podezřele vysoké ceně (v Německu nebo Polsku se dá podobná investice pořídit o třetinu levněji), dále kvůli neprůhledné zakázce a konečně kvůli způsobu, jak chce ČEZ Prunéřov renovovat. Na rozdíl od zvyklostí v EU nekoupí nejlepší dostupné technologie, ale dává přednost kotlům s menší účinností. Proto bude elektrárna, už dnes známá jako největší producent CO2 v Česku, vypouštět víc emisí než moderní uhelné elektrárny v Německu.

Přes tyto výhrady elektrárna dostala od státu zelenou, a pokud přečká odvolání ekologů, měla by se příští rok začít stavět. Věra Ježková teď ale svojí urputností otevřela problém, jehož si kritici Prunéřova dříve nevšimli.

Po pěti letech

Pro lepší pochopení si popišme základní obrysy hřiště, na němž se hraje. Prunéřov a další elektrárna Tušimice leží na okraji velkého lomu u Kadaně zvaného Libouš. Těžba tam probíhá na několika místech a uhlí jde po pásech (u Tušimic) nebo po speciálních kolejích (u Prunéřova) rovnou do kotlů. I díky tomu je cena získané elektřiny nízká.  

ČEZ počítá s Libouší jako s perspektivním zdrojem uhlí i nadále. Za zhruba třicet miliard renovoval Tušimice a podobnou částku počítá vložit do obnovy Prunéřova. Problém ale je, že v Libouši už moc uhlí není. V západní části lomu, kde je kvalitnější hornina, skončí těžba do roku 2015. Zbude pak jen východní část lomu, kde těžaři plánovali těžit někdy k roku 2040, kdy podle nich uhlí dojde. S tím také stát přestavbu Prunéřova schvaloval a podle dostupných informací nikdy tato čísla blíže nezkoumal. Průzkum ložisek provádí sami těžaři, výsledky si nechávají oponovat od nezávislých expertů a předávají je státu, který je bere za platné. V praxi ovšem nebývá zvykem, aby autoři nezávislých oponentur, vybraní těžaři, výsledky rozporovali. Stát tedy pracuje s daty od těžařů.

Věra Ježková ale prošla dostupné záznamy o ložiscích uložených ve státní instituci zvané Geofond Praha, kde se výsledky z geologických průzkumů dlouhodobě ukládají, a došla k závěru, že ČEZ pracuje s chybnými čísly. Podle ní je v dole méně vytěžitelného uhlí a také horší kvality, než se v dokumentaci k přestavbě Prunéřova uvádí. Horší kvalita přitom znamená, že ČEZ by buď musel házet do kotlů víc uhlí (tím bude z lomu rychleji ubývat), anebo vyrobit méně elektřiny. Obojí by ale znamenalo, že Prunéřov nebude tak efektivní a elektřina z něj tak levná, jak se dnes slibuje.

Analýzu Věry Ježkové si zájemci o energetiku posílali mezi sebou a doputovala i do pražské energeticko-poradenské firmy SEVEn. Její experti ze zvědavosti dosadili náležité údaje do vzorečků a zjistili zajímavou věc. Zatímco ČEZ ve svém projektu a žádosti o schvalování vlivu na životní prostředí uvádí, že renovovaný Prunéřov poběží 25–30 let, SEVEn vypočítal, že uhlí vystačí na mnohem méně let. Pokud by měla Ježková ve svém popisu ložiska v Libouši pravdu, Prunéřov začne pracovat v roce 2015 a poběží v režimu, jaký ve svých dokumentech slibuje ČEZ, pak by uhlí došlo už po šokujících pěti letech. A vzhledem k tomu, že Libouše se spor o těžební limity uhlí netýká a dovážet jej by byl – řečeno slovy jednoho ze šéfů Severočeských dolů Vladimíra Budínského – „ekonomický nesmysl“, stal by se Prunéřov neskutečně neefektivní, drahou stavbou.

Ježková dělala své analýzy s motivací majitelky několika akcií ČEZ a pravidelně také dochází na valnou hromadu, kde svá zjištění v rámci diskuse sděluje vedení firmy. „Opakovaně jsme se tím zabývali,“ říká bývalý šéf dozorčí rady, dnes ministr průmyslu Martin Kocourek. „Vedení Severočeských dolů nám to ale vždy přesvědčivě vyvrátilo.“ I zmíněný Vladimír Budínský mává nad analýzou paní Ježkové rukou: „Předloni jsme si nechali udělat nový výpočet zásob a vychází nám jiná čísla. A záleží na vás, jestli věříte paní Ježkové, nebo lidem s kulatými razítky, kteří svými oponentními posudky riskují svoji profesní kariéru.“ A proč záznamy z Geofondu, které Ježková procházela a zařadila je do své zprávy, naznačují něco jiného? „My tomu prostě nevěříme,“ říká Budínský. „Několikrát už jsme s paní Ježkovou mluvili, ona sčítá jablka s hruškami a vychází jí švestky.“

S podobnou skepsí ale mluví i Věra Ježková: „Jejich přehodnocení zásob jsem viděla, není důvěryhodné. A oponentní posudky? To je úplná tragédie, jak jim jdou na ruku.“

Levný proud

Zjištění Věry Ježkové vypadají skutečně divoce. Na druhou stranu v energetice se hraje o spoustu peněz a mnohokrát už se ukázalo, že oficiální posudky bývají dělané ledabyle nebo účelově ve prospěch těch, kteří penězi disponují. Navíc velký prostor má interpretace dat a ta může být také účelová.

K jisté skepsi ostatně nabádá i to, když se na čísla těžařů podíváme blíž. Severočeské doly oficiálně uvádějí, že v Libouši bude na konci letošního roku 238 milionů tun uhlí. Při nynější těžbě, kterou ČEZ nechce snižovat, bude v předpokládaném čase náběhu nového Prunéřova II v roce 2015 nějakých 190 milionů tun. To je ještě méně, než s čím počítá další scénář, který analytici z firmy SEVEn – kromě scénáře paní Ježkové – pročítali. Vzali za základ 200 milionů tun uhlí a parametry chodu elektrárny, jaké slibuje ČEZ. V takovém případě vyšlo, že k vytěžení Libouše dojde už někdy kolem roku 2030. To by znamenalo, že Prunéřov bude místo slibovaných 30 let v provozu jen polovinu této doby. I tak by se tedy cena elektřiny z uhlí výrazně prodražila.

ČEZ s tím ale ve svých analýzách – tedy minimálně těch veřejných – vůbec nepočítá. Jeho manažeři odmítají vůbec uznat, že něco takového z jejich dat vyplývá. „Dojde k postupnému zavření starších elektráren a roční odběry uhlí budou nižší,“ říká mluvčí ČEZ Eva Nováková. Jenže s odstavením starých elektráren počítá i SEVEn, přesto vychází, že uhlí pro celou dobu životnosti rozhodně nevystačí. Své vlastní detailní výpočty, které by bylo možné porovnat s čísly ze SEVEn, ale ČEZ ukázat nechce. Místo toho Severočeské doly i ČEZ trvají na tom, že uhlí bude pro celou životnost Prunéřova dost. „My jsme taková data neměli. Jestli vy je máte a vyplývá z nich, že Prunéřov nebude moct fungovat dobu, na niž je ta investice připravovaná, tak podejte trestní oznámení,“ říká ministr Kocourek.

Při podrobnější debatě o dostatku nebo nedostatku uhlí pak těžaři a energetici obvykle vysvětlují, že chod Prunéřova lze regulovat, a tím i prodlužovat zásoby uhlí. „Záleží, jak elektrárna pojede,“ oponuje Budínský. „Nemusí běžet v základním zatížení, může jít o regulační výkon.“

Tím se ale dostáváme k podstatě problému. Když obhájci elektřiny z uhlí říkají, jak je levná, obvykle používají data z elektrárny běžící v tzv. základním zatížení, laicky řečeno pořád. Druhá možnost pak je, že elektrárna slouží jako regulační zdroj dorovnávající momentální nedostatky proudu v síti. Nový Prunéřov tak může fungovat, bylo by to ale poměrně nevýhodné. Každé zapnutí uhelného bloku trvá hodiny, u plynové elektrárny, které se k regulaci obvykle používají, to jsou minuty. I další náklady na obsluhu uhelné elektrárny jsou vyšší než u plynové. Stavět Prunéřov jako regulační zdroj se tedy může snadno ukázat jako veliký luxus. „Nebyla by pak pravda, že uhelná elektrárna bude vyrábět levnou energii,“ říká k tomu Tomáš Voříšek ze SEVEn.

Zakázka nad zlato

„A jaký by mělo podle vás smysl stavět elektrárnu, do které není uhlí?“ ptá se v této souvislosti ministr Kocourek. I v různých debatách kolem Prunéřova se objevují námitky, že dostatek uhlí je vlastně podnikatelské riziko firmy ČEZ. To je evidentně pravda, stavbu Prunéřova ale provází podezřelé okolnosti. Řada expertů doporučovala, aby ČEZ elektrárnu vybavil jedním velkým kotlem o výkonu 600 MW, který by měl vyšší výkonnost a vypouštěl méně emisí. Navíc podle zkušeností ze staveb v zahraničí by nemusel být dražší. Vedení ČEZ ale trvalo na třech malých kotlích o výkonu 250 MW.

Toto rozhodnutí má jeden výrazný rys: velký kotel by musel ČEZ koupit v zahraničí, menší kotle a turbíny k nim dodají české firmy, konkrétně Vítkovice a plzeňská Škoda Power. Oběma zakázka od ČEZ zcela pomohla v čase krize a v případě Škody Power navíc sehrála zásadní roli v úspěšném prodeji firmy korejské Doosan za 11,5 miliardy korun.

Transakce s Korejci se odehrála krátce po rozhodnutí ČEZ o zakázce na stavbu Prunéřova. Škoda Power přitom patřila do Škody Holding, jejíž majitel by podle stále častějších spekulací v médiích mohl být bývalý ředitel ČEZ Martin Roman. Podle zjištění švýcarské policie, nedávno publikovaném v MF DNES, je Roman dokonce jedním z lidí, kteří uplatňují směrem ke Škodě Holding nárok na podíl ze zisku. Tím by se ale kruh uzavřel: na rozhodnutí o dostavbě Prunéřova by Roman značně vydělal právě díky zhodnocení a následném prodeji Škody Power. Zdárná budoucnost elektrárny mohla být v tu chvíli vedlejší. Pro pořádek ale dodejme, že bývalý ředitel ČEZ své angažmá ve Škodě popírá, jde tedy o spekulaci.